Četba kulturních rubrik v našem tisku mě již dlouho vrhá do hlubin beznaděje. Pořád ta polovičatost, šlendrián a nevzdělanost... Viz nekrology. Je jistě zajímavé dozvědět se, že zemřel bývalý manžel Audrey Hepburnové, americký herec a režisér Mel Ferrer. Žádný český list ovšem nezaznamenal, že před týdnem podlehl srdečnímu záchvatu pozoruhodný třiasedmdesátiletý slovenský spisovatel a esejista Ján Johanides, laureát Ceny Dominika Tatarky, který napsal scénář dle vlastní novely k debutu Dušana Hanáka 322. Copak v češtině nevyšlo třeba jeho existenciální dílo Podstata kamenolomu? Podstatnější je zřejmě referování o tom, na které party zase byla vdova Svobodová, tak prepáčte.
Stejná ledabylost se týká jubileí. Minulý pátek se dožil sedmdesáti výborný karikaturista Vladimír Jiránek, což tento list chvályhodně připomněl sobotním rozhovorem, ale nikde ani řádka, že ve stejný den měl stejné výročí jeho znamenitý kolega v oboru Miroslav Barták. Média věnují radši bedlivou pozornost projektům kdejakého nácíčka a vykradače Krylova hrobu, ale neumějí docenit muže, kteří kráčeli vyrovnaným krokem za každého režimu, zatímco kolem nich mnozí tančili dobové tance. Pokud jde o skladatele, mám na mysli taky nedávno sedmdesátiletého Petra Skoumala nebo Jiřího Cerhu, kterému bylo o pět míň předevčírem.
Jitka Urbanová z Památníku národního písemnictví mu na úterý vymyslela oslavenecký večer. Krátce jsme v něm oživili pořad Zasmušilý jinoch a rozpustilí dědečkové, který jsme hrávali ve Viole, a já vzpomínal, kdy jsem ty umanutce s názvem CaK Vocal viděl poprvé. Před více než třiceti lety na mě okamžitě zapůsobili jako ostrov pozitivní deviace v časech rozesmátých svazáků ze souboru ÚV SSM Plameny. Nikdy před nimi ani po nich u nás nikdo nepřišel s tak brilantním vícehlasým zpěvem, prolnutým s rockovou muzikou a jasnými poselstvími v textech Ladislava Kantora. Jirku jsem zprvu bral jako legračního umrlce v semaforské Kytici či pedanta vzhledu biblického kazatele. Teprve později jsem docenil, že je to dobře utajený hitmaker, který složil skvělé písně Generace, Na kraji, Kabaret Svět, Óda na konec betonové revoluce, Taktika, Vteřiny či Ponorná řeka lásky a kongeniálně zhudebňoval verše Františků Halase a Villona.
Jak mi tikají hodinky k blízkým narozeninám s čím dál tím blbějším číslem, o to víc vyznávám výrok Michela Tourniera o šedivých panterech. Heleďte, Cerha by si mohl dát dávno leháro a v klidu se živit zpíváním se Spirituál Kvintetem. Jenže tomuto vystudovanému zahradníkovi to nedá, aby pořád nedělal nějaké hudební průklesty. Po natočení unikátního Jeremiáše pro vernisáže v Terezíně si teď dal k narozeninám nejlepší CD CaK Vocalu za dlouhá léta Písně Pašijové, mimochodem se třemi skvosty, básněmi nedávno zesnulé autorky Barbary Ježkové, někdejší zaměstnankyně Lidových novin. Jestliže šašci z Greenpeace založili v brdských lesích Peaceland, já jsem moc rád, že jsem mohl skoro půlku života nahlížet do území svobodné muzikantské republiky jménem Cerhaland.
***
Cerha by si mohl dát dávno leháro, jenže tomuto vystudovanému zahradníkovi to nedá, aby pořád nedělal nějaké hudební průklesty
