I volba prezidenta ukazuje, že rasové šrámy z dob otroctví se na americkém Jihu ještě nezhojily
V den amerických voleb bych se chtěl k něčemu přiznat: moje rodina vlastnila otroky. Bylo to samozřejmě před sto padesáti lety a neměl jsem s tím nic společného, ale stejně bych se za to měl podle pravidel politické korektnosti stydět.
Američané neradi mluví otevřeně o pozůstatcích otrokářství. Spojené státy mají totiž pověst velkého tavicího kotle nejrůznějších ras, národností a náboženství. To má znamenat, že nás nezajímají rozdíly, ale že posuzujeme lidi pouze podle jejich charakteru a činů, ne podle barvy kůže, původu či víry.
Je to však mýtus. Je sice pravda, že se evropští a asijští imigranti do Ameriky většinou rychle asimilují, ale neplatí to vždy pro černošskou a latinskou populaci. U nich je větší snaha zachovat si vlastní jazyk (či dialekt) a kulturu. Což samozřejmě nemusí být špatné. Ale znamená to, že se mohou objevit konflikty, zvlášť když určitá část společnosti trpí pocitem křivdy.
„Hodláte zotročit bílou rasu?“ Všichni občané v Americe mají podle zákona stejná práva a povinnosti, ale černoši (anebo Afroameričané, abych byl politicky korektní) a občas i Hispánci se mohou domnívat, že jejich práva jsou zanedbávána. Nemusíme pátrat dlouho, abychom jim dali za pravdu. V den voleb je však důležitější pochopit, co to může znamenat pro výběr vítěze a budoucnost země.
Podle průzkumů přibližně 97 procent Američanů černé pleti hodlá volit Baracka Obamu.
Černoši to často vidí tak, že už mají na post prezidenta nárok. Byli tak dlouho potlačováni, že se domnívají, že jim společnost něco dluží. Co přesně, není nikdy vysloveno, kromě tužeb po postu v Bílém domě. Určitá část bílé populace se však bojí, že následná cena bude příliš vysoká. Když Obama nedávno vystupoval ve známé americké talk show komika Jona Stewarta, moderátor se ho zeptal, jestli je pravda, že jako prezident hodlá zotročit bílou rasu.
Bylo to velice legrační a mělo být, ale ne všichni diváci se smáli. Za vtipem viděli nejistou budoucnost.
Vyrůstal jsem ve státě Severní Karolína, bývalé součásti Konfederace amerických států, která prohrála svůj boj za zachování otroctví. Jižané bílé pleti mohou být kvůli porážce v občanské válce v roce 1865 dodnes lehce zatrpklí a stále mluví o „válce severní agrese“ či „válce za nezávislost Jihu“. Tamní ekonomika byla několik set let závislá na otroctví a bílé obyvatelstvo po válce těžce neslo změnu svého postavení a následný boj za plná práva ze strany bývalých otroků. Rovnoprávnost přišla do Severní Karolíny pomalu. Rasové nepokoje poznamenaly ještě šedesátá léta dvacátého století a patří mezi mé první vzpomínky. Zato politická korektnost přišla poměrně rychle. Našel jsem novinový článek z roku 1935 s interview se svým pradědečkem a jeho bratrem, dvojčetem. Bylo jim tehdy 85 let. Novinář napsal, že bratři jsou modeloví občané: chodí do kostela, jsou aktivní v obci, nepijí. Kouřili, ale to bylo spíše kladné - Severní Karolína je země tabáku. Dědové v článku přiznali, že měli otroky, ale rychle dodali, že jejich otroci nemuseli moc pracovat. Taková nepříliš důvěryhodná politická korektnost v Severní Karolíně vládne dodnes.
Typický bílý jižan je republikán, má pochybnosti o rovnosti mezi rasami, ale bojí se je vyslovit na veřejnosti. Kvůli konzervativní politice těchto lidí už desítky let vyhrává v Severní Karolíně republikánský kandidát. Letos to může být jinak. Severní Karolína je jeden z osmi až deseti klíčových států, které mohou rozhodnout o celkovém vítězství. Poslední „průzkum průzkumů“ stanice CNN ukazuje, že Obama vede nad McCainem 49 ku 47 procentům (4 procenta voličů jsou nerozhodnuta).
Když prohraje, vyjdou do ulic Díky dvěma skupinám - mladým a černým voličům - může mít McCain na kahánku v Severní Karolíně, a možná i celkově. Očekává se totiž, že díky systematickému verbování ze strany demokratů bude letos volit podstatně více afroamerických voličů. Účast mladých voličů by také měla převýšit účast v předcházejících prezidentských volbách. Mladým lidem se líbí Obama, protože mluví o záležitostech, které je zajímají, například o životním prostředí a o pracovních příležitostech. Pro ně jsou rasové rozdíly věcí minulosti. Neprožívali nepokoje šedesátých let a věří, že Obama je ten, kdo přinese řešení současných problémů a stmelí společnost.
Jestliže Obama prohraje, navzdory náskoku v předvolebních průzkumech, demokratický stratég James Carville to vidí bledě. Carville, pocházející z jižního státu Georgia, prohlásil, že v tomto případě černoši vyjdou do ulic. Nebylo to od něj příliš politicky korektní, ale vyjádřil tím obavy svých spoluobčanů z Jihu a nepřímo přiznal, že rasové šrámy z doby otrokářství se ještě nezhojily.
***
Černoši byli tak dlouho potlačováni, že se domnívají, že jim společnost něco dluží. Co přesně, není nikdy vysloveno, kromě tužeb po postu v Bílém domě.
O autorovi| Erik Best, americký novinář žijící v Praze e-mail: best@fleet.cz
