Sobota 4. května 2024, svátek má Květoslav
130 let

Lidovky.cz

Černí Rusové v politické aréně

Česko

Dvojice volebních kandidátů bourá předsudky v zemi, kde bují xenofobní nálady a rasové útoky

MOSKVA/PRAHA Jeden se narodil v Guiney-Bissau, otec druhého pochází z Ghany. Kromě afrických kořenů je ale spojuje ještě něco jiného – chtějí prorazit v ruské politice, byť přinejmenším prozatím v té komunální. Oba se totiž rozhodli zúčastnit říjnových místních voleb, a to ve Volgogradské oblasti.

Tím prvním je Joachim Krima původem z Guiney-Bissau. Tento „Afrorus“ – jak se začalo po vzoru „Afroameričan“ psát v některých ruských médiích – se už díky svým politickým aktivitám proslavil nejen v Rusku, kde žije už skoro dvacet let, ale i v zahraničí. Pozornost mu nedávno věnovala například britská média. A doma už dokonce získal i následovníka. Kandidovat se totiž rozhodl i další černý Rus, Filipp Kondratěv.

Nejsou to sice první černoši, kteří se pokoušejí dostat se do ruské politiky, ale rozhodně mají nejvíce šancí dosáhnout svého cíle. Už před nimi, také ve Volgogradské oblasti, kandidoval do městského zastupitelstva černý Eduard Nikop, ale zvolen nebyl. Blíže úspěchu byl skutečný průkopník mezi Afrorusy deroucími se do politiky, občan Kamerunu Marcel Tafen. Ten byl už v roce 2000 málem zvolen starostou Tveri. Ale nakonec se zjistilo, že nemá ruské občanství. Odjel tedy hledat štěstí do USA.

„Ruský Obama“ Krima je rozhodně mezi Afrorusy s politickými ambicemi nejznámější. Sedmatřicetiletý prodavač melounů nezaujal jen svým exotickým zjevem, ale i výřečností a především odhodláním. To vše v Rusku, kde nejsou xenofobní nálady a rasistické projevy zdaleka ničím neobvyklým.

„Budu makat jako negr,“ říká s širokým úsměvem. Jeho spoluobčané ze Sredněj Achtuby mu familiérně říkají „Vasilij Ivanovič“, protože obdivuje legendárního Čapajeva. A někteří mu možná dají v říjnových volbách i svůj hlas. Popularita muže, kterému se občas přezdívá i „ruský Obama“, roste.

Krima přicestoval do Ruska jako student a ukončil Volgogradský pedagogický institut s červeným diplomem. Další z kandidátů černé pleti, architekt Filipp Kondratěv, je přímo z Volgogradu. Narodil se ruské matce a africkému otci – někdejšímu velvyslanci Ghany.

I když je Obamovi podobnější než Krima, větší šance jsou dávány prodavači melounů. Krima totiž nesází jen na svůj vzhled. Je členem vládní proputinovské strany Jednotné Rusko, kterou se ovšem nebojí kritizovat za politické přehmaty v jeho kraji. Za tuto odvahu si vysloužil velký obdiv svých sousedů.

Má také obsáhlý program, který zaměřil na „oživení“ své Sredněj Achtuby, je pyšný na svou znalost ruské historie a nebojí se konkurence ani z řad černých ani bílých kandidátů. Svou obec hodlá pozdvihnout z kolen. Kriticky poukazuje na to, že polovina obyvatel nemá zemní plyn, a to v zemi, která ho exportuje do velké části světa. Pitná voda je prý nekvalitní, cesty jsou téměř nesjízdné a učitelé ani doktoři se v těchto krajích prakticky nevyskytují. Krima také poukazuje na nadprůměrně častý výskyt nemocných AIDS, velkou spotřebu alkoholu a množství pracovních úrazů a sebevražd. Proti těmto nešvarům hodlá bojovat na lokální úrovni, neskrývá ale, že ho láká i velká politika. Sní o tom, že díky tomu by se jednou mohl setkat i s opravdovým Obamou.

Jeho spoluobčané mu familiérně říkají „Vasilij Ivanovič“, protože obdivuje Čapajeva.

A někteří mu možná dají ve volbách i svůj hlas.

Oběma kandidátům zjevně neschází odvaha – zviditelňování se je totiž pro Rusy tmavé pleti rizikovou záležitostí. Mnozí musí čelit urážkám či přímo útokům ze strany radikálních nacionalistů. Jen loni bylo v Rusku spácháno 87 vražd s rasových podtextem, přičemž řada obětí byla právě afrického původu. Na druhou stranu ale od roku 2002 počet útoků proti černochům v Rusku mírně poklesl a mnozí se přestávají bát být vidět.

Instalatér s diplomem Hojně medializovaný byl například příběh zřejmě jediného černošského instalatéra v Rusku. Hamid Bakajoko absolvoval dvě vysoké školy, jeho otec byl ministrem vnitra Mali a vůdcem malijských komunistů. Syna poslal ještě do SSSR v roce 1982, aby se z něj stal „následovník Lenina“. Jenže Hamid si vzal Rusku a po vysoké škole se vyučil. Dnes dává přednost řemeslu a je jedním z nejlepších instalatérů v Petrohradě. Na projevy rasismu si prý nemůže stěžovat. Za pročištění ucpané toalety mu prý ještě nikdo „do negrů“ nevynadal.

O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN