Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Navíc byl celý Černobyl evakuovaný. Ale lidé se tam chtějí vrátit. Jestli se ale podaří cestovní ruch obnovit v nejbližší době, to si jistá nejsem. Zničená je totiž celá Ukrajina,“ říká Kateřina Vršanská. „Takže teď bude záležet na prioritách samotné Ukrajiny. Na tom, co dostane přednost,“ přibližuje.
Lidé, kteří se podíleli na exkurzích po černobylské elektrárně, jsou podle české průvodkyně všichni v pořádku. Řada z nich uprchla před ruskými okupanty do zahraničí, mnozí i do České republiky. Někteří z nich však zůstali na Ukrajině a chtějí se co nejrychleji do Černobylu vrátit.
Rozkopaný „Rudý les“
Jejich návrat ale komplikuje zničená infrastruktura a také problémy se zásobováním města. „Rusové tam navíc rozkopali a rozjezdili takzvaný Rudý les,“ upozorňuje Kateřina Vršanská.
Přízvisko „Rudý“ získal les poté, co nad ním v prvních dnech po černobylské havárii v roce 1986 přešel radioaktivní mrak a následně na les dopadlo velké množství radioaktivního spadu. Pak získal červenou barvu v důsledku toho, že stromy odumíraly. V noci navíc podle svědků svítily, což experti vysvětlují neobvyklými enzymatickými reakcemi dřeva při kontaktu s radioaktivními látkami.
„Rusové tam skutečně chystali zákopy. Trávili tam hodně času. Je to absurdní, protože my se tomuto místu vyhýbáme a říkáme turistům, že tam nesmí, protože je tam stále radiace. Ptám se, co s těmi mladými vojáky bude? Protože tohle se podepíše na jejich zdraví. Ale tohle není chyba mladých vojáků, ale těch starších, kteří jim k tomu dali pokyn,“ myslí si Vršanská.
Během březnové okupace měla česká průvodkyně strach o všechny své přátele a kolegy, se kterými byla v Černobylu v kontaktu. Ještě 23. února, tedy den před invazí, si s některými z nich plánovala společnou dovolenou. Útok přišel nečekaně a velmi rychle.
Moje „babička“ se měsíc neozvala
„V Černobylu jsem adoptovala babičku, paní, která tam žije. V tuhle chvíli se vlastně jedná o mou rodinu. Hned 24. února, v den začátku okupace, mi volala a říkala mi, že se v Černobylu ozývá střelba. Ona, že je v domě a nevychází ven. Prosila jsem ji, ať do ničeho nezasahuje. Ať nedělá žádnou partyzánštinu a ať se vyhýbá jakémukoliv konfliktu,“ vypráví Vršanská.
„Odpoledne mi pak volala, že střelba utichla, že už je klid a že se nemusím bát, že Rusové pravděpodobně odjedou. Ale neodjeli a od 25. února jsem s ní ztratila kontakt. Ozvala se až na začátku dubna, že už v Černobylu není a že jí evakuovali sto kilometrů jižně od Kyjeva. A až se podaří obnovit infrastrukturu a zásobování, prý se okamžitě do Černobylu vrátí,“ říká průvodkyně.
Kateřina Vršanská také aktivně pomáhá Ukrajině. Sama organizuje a dohlíží na převoz humanitární pomoci, protože se osobně setkala s případy, kdy se konvoj nedostal kvůli problémům do cíle. Zároveň se těší, že už brzy začne organizovat nové turistické zájezdy do Černobylu.
„Nemám ale křišťálovou kouli. Letos to nebude. Tak snad to přijde co nejdříve,“ uzavírá Kateřina Vršanská.
Svět si 26. dubna připomíná 36. výročí tragédie. Při havárii černobylské elektrárny tehdy vybuchl čtvrtý reaktor. V současné době je zařízení odstavené, elektrárna neslouží k výrobě energie. V areálu se ale stále chladí jaderné palivo.
