A co že se to v tom slovenském parlamentu v pátek vlastně dělo? Na úvod poslanci, vládní i opoziční, udělali z Andreje Hlinky „téměř“ otce národa. O tomto politováníhodném aktu už jsem toho, myslím, napsal dost. Mohli bychom se tím jako Češi cítit uraženi, a pokud to nedáváme najevo, tak jen z velkorysosti.
S Hlinkou byla spojena i druhá část páteční „historické“ schůze slovenského parlamentu. Ta se týkala stého výročí nepokojů v Černové, vesnici nedaleko Ružomberku. Šlo o smutný případ střelby uherských četníků do davu rozvášněných katolických věřících. Ti si chtěli prosadit vysvěcení kostela právě knězem Andrejem Hlinkou, který byl pro své silné slovenské národní uvědomění trnem v oku uherské vlády. I slovenské prameny ale připouštějí, že protestující Slováci házeli na četníky kameny. Po střelbě zůstalo v Černové patnáct obětí. Uherské úřady, aby tomu všemu daly korunu, ještě desítky účastníků nepokojů zavřely. Takové věci se ovšem před sto lety děly. Všude po Evropě, nejdemokratičtější státy té doby nevyjímaje.
Z události, zřejmě z nedostatku jiných příkladů uherského útlaku, se udělal exemplární příklad „velkomaďarského šovinismu“. Poslanec László Köteles si v pátek ve slovenském parlamentu nedovolil nic víc než připomenout, že to byla uherská, nikoli maďarská vláda. A že velká část četníků, kteří stříleli do Slováků, včetně velitele, který k tomu dal příkaz, byli Slováci.
Maďaři mají uherský šovinismus, kvůli němuž se Uhry v roce 1918 rozpadly, z velké části za sebou. Za Černovou se stydí do té míry, že deklaraci o ní maďarští poslanci slovenského parlamentu nakonec všemi svými hlasy podpořili. Klobouk dolů. Před Maďary na Slovensku.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
