„Myslím si, že David Černý je vulgární člověk a vulgarita by měla být v naší společnosti tabu. Ona bohužel není, dnes se dostává i do nejvyšších pater politiky díky Babišovi,“ reagoval na finále sporu pro server Lidovky.cz někdejší rektor Akademie výtvarných umění, bývalý šéf Národní galerie a svého času také kandidát do Senátu Milan Knížák. „Mezi slušnými lidmi má vládnout otevřenost, ale ne sprostota,“ dodal s tím, že rozhodnutí soudu pokládá za normální. „Ve slušné společnosti to tak má být.“
Černý musí definitivně zaplatit 100 000 Knížákovi za urážku. Neuspěl ani u US |
Otevřený střet mezi oběma excentrickými umělci vypukl roku 2011, kdy Česká televize odvysílala dokument o Ceně Jindřicha Chalupeckého. Cena reflektuje počiny mladých výtvarníků do 35 let, sám David Černý se stal v minulosti jejím laureátem. Ve zmíněném pořadu Knížáka označil za „nafoukaného kriploidního ču*áka.“ Reakce přišla obratem, bývalý ředitel Národní galerie podal na Černého žalobu na ochranu osobnosti.
Výpad v dokumentu prý neměl s kritikou nic společného. Jeho jediným smyslem nebylo podle Knížáka nic jiného než ho veřejně ponížit, po několika soudních kolech se na tom definitivně usnesla i česká justice. Ústavní soud ve čtvrtek zamítl stížnost Černého proti rozsudku, podle nějž se musel omluvit a zaplatit 100 tisíc korun. „Předmětné výroky byly proneseny zcela zbytečně a svědčí spíše o stěžovatelově (Černého) úmyslu účastníka (Knížáka) skandalizovat či dehonestovat,“ píše se mimo jiné v usnesení.
‚Prostě takhle rozhodli, soudci nejsou géniové‘
„Soudci jsou lidi. Já si nemyslím, že jsou to géniové. Prostě rozhodli takhle, tak si to myslí a já si můžu něco myslet o nich,“ glosoval pro Lidovky.cz výsledek sporu Černý. O peníze už se u Ústavního soudu nehrálo, autor mimo jiné proslulého růžového tanku, Entropy při příležitosti českého předsednictví EU v roce 2009 nebo vztyčeného prostředníku na Vltavě už oponentovi zaplatil před rokem a půl. Stejně tak se i veřejně omluvil.
Česká justice se kauzou zaobírala několik let. Odvolací Vrchní soud v Praze v ní rozhodoval třikrát, dvakrát se do ní aktivně vložil Nejvyšší soud a nakonec musel promluvit i Ústavní soud. Přestože tak Černý vyčerpal všechny opravné prostředky, sám prý na výsledku zvláštní zájem neměl. „Můj advokát navrhoval, že se toho nechce vzdávat,“ vysvětlil, proč předchozí rozsudky ve prospěch Knížáka nepřijal.
  |
Letitý spor ho podle vlastních slov spíše obtěžoval. „Asi třikrát jsem musel jít k soudu, kde jsem musel třeba koukat na Knížáka. To je asi jediné, co si pamatuju a zhruba to nejhorší,“ rýpl si Černý. Pikantní přitom je, že bývalý rektor Akademie výtvarných umění se na žádném stání prý neukázal. „Ne, já jsem u žádného soudu vlastně asi nikdy nebyl,“ poznamenal Knížák.
Ústavní soud zkritizoval i Knížáka
Na hranu se jejich vztah dostal už roku 2000 v době, kdy Černý získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Finále ceny provází výstavy všech nominovaných v Národní galerii, přičemž právě tady se vzájemný spor podle Knížáka zrodil. „Vše se odvíjí od Ceny Jindřichy Chalupeckého, kdy chtěl, aby měl privilegia vůči ostatním vystavujícím. Já jsem to samozřejmě nepovolil, protože si myslím, že to není fér,“ poznamenal tehdejší ředitel této instituce.
David Černý během přebírání Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2000.
Spor o instalaci díla Knížák vyhrotil, když nechal mladého umělce z objektu vyvést. Černý následně prohlásil, že do galerie pod Knížákovým vedením už nikdy nevstoupí. Cenu nakonec přijal z rukou tehdejšího prezidenta Václava Havla před Veletržním palácem. „Začal tam volat televizi, zahrál divadlo před Václavem Havlem a pak se to všechno zmedializovalo,“ říká k tomu Knížák.
Přestože mu nakonec Ústavní soud vyhověl, pozastavil se i nad jeho vystupováním. „O jistých rysech osobnosti svědčí i to, pokud se nonkonformní umělec, který zastává vysoké funkce a využívá je k zaujímání vyhrocených postojů, rozhodne vyhledat soudní ochranu proti takovým výrazům, a přitom nadále častuje druhou stranu urážkami,“ stálo v usnesení s výzvou, aby oba vzájemných půtek zanechali.
‚Černého nepovažuji za velkého umělce‘
Knížák přitom odmítá, že by jeho komentáře na adresu Černého v průběh minulých let byly invektivami. „Je to možná úspěšný umělec, ale nepovažuji ho za velkého umělce, ale za člověka, který se inspiruje cizími vzory a chybí mu originální myšlenky,“ říká s dodatkem, že na takovém názoru podle něj není nic špatného. „Je to normální kritika, která by, myslím, mohla ve světě existovat běžně,“ podotýká.
Černý naopak nejvyšší soudní instanci přisvědčuje, že ho Knížák nešetřil. „Kdybych se tím chtěl zabývat, tak vím, jaké on dělal výpady vůči mně. Bylo jich nespočet. Kdybych chtěl, tak půjdu a zažaluju ho za nějakou jeho knížku,“ poznamenal. K něčemu takovému se prý ale neschyluje, do dalšího soudu nehodlá investovat energii. „Mě ten člověk nezajímá, já už jsem zapomněl, jak se jmenuje,“ říká Černý.
Výzvu Ústavního soudu ke vzájemné zdrženlivosti si pak Černý vyložil osobitě. Do Knížáka se zostra opřel, když hodnotil, co pro něj samého z celého soudního martyria kvůli jedné nadávce vzešlo. „Když se na to koukám obráceně, tak nejvtipnější na tom je snad jenom to, že za relativně ne příliš velký příspěvek celá země ví, kdo to je, když se řekne ten zkriplenej orgán,“ neodpustil si další výpad.
