Představte si situaci, že jedete po městě, rozsvítí se před vámi na semaforu červená. Zařadíte neutrál a dojedete před něj a čekáte. Kolem vás je hrobové ticho, které možná narušuje pouze svist ventilátoru či zvuk autorádia. Po půl minutě naskočí zelená. Bezmyšlenkovitě přešlapáváte z brzdy na spojku, řadíte jedničku a rozjíždíte se.
Tak přesně tak to vypadá, když jedete autem, které je vybaveno systémem automatického vypínání a startování motoru, pro který se vžilo označení start-stop. Motor se totiž po zastavení automobilu samočinně vypne a bleskově sám naskočí opět po stisknutí spojky, které předchází každému rozjezdu.
V některých případech může naskočit motor ještě dříve, než vydá řidič povel k rozjezdu. To tehdy, když by mohlo jeho nečinností dojít k omezení funkčnosti některých systémů ve voze - praxe ukazuje, že se jedná nejčastěji o klimatizaci, která má při vypnutém motoru deaktivovaný kompresor. Lze tedy říci, že systémy start-stop jsou nejúčinnější při teplotách kolem dvaceti stupňů Celsia, kdy jsou na ventilační soustavy automobilů kladené nejmenší energetické nároky.
Funkční díky elektronice Systémy start-stop nejsou absolutní novinkou a předcházel jim poměrně dlouhý vývoj, který souvisí s tím, že výrobci automobilů se snažili snižovat spotřebu svých produktů už dávno před tím, než nad nimi visel strašák v podobě limitů množství CO2 ve výfukových plynech. Právě nízká spotřeba byla vždy účinným nástrojem pro získávání zákazníků.
Již v roce 1983 představila značka Volkswagen prototyp modelu Polo zaměřený na nízkou spotřebu paliva, který byl vybaven systémem vypínání motoru. Stejnou myšlenku rozvinul o jedenáct let později model Golf Ecomatic, který se dokonce dostal do prodeje. Malá propojenost systémů uvnitř automobilů ale způsobila, že toto zařízení nebylo příliš spolehlivé, a Volkswagen jej o několik měsíců později z výroby bez náhrady stáhl.
Situace se změnila s příchodem komplexně propojených automobilů vybavených datovými sběrnicemi, které umožňují libovolné využívání informací ze všech čidel takřka všem systémům vozu.
Myšlenku automatického vypínání a startování motoru oživila v roce 2007 značka BMW, která jej uvedla do čtyřválcových verzí s manuální převodovkou své nejmenší řady 1. V současnosti lze tento systém, alespoň co se týká principu činnosti, najít v mnoha modelech různých výrobců. Zmínit je třeba například značky Citroen, Kia, Hyundai, MINI, ale také Volkswagen či Audi, stejně tak jako Toyota, Mazda, Land Rover či Fiat. Postupně se přidávají další značky.
Zatím se systémy start-stop montují do automobilů s menšími motory a manuálními převodovkami, kde je jejich přínos největší a současně aplikace nejlevnější. Zajímavostí je v tomto směru značka Porsche, která tento systém použila také ve svém nejnovějším modelu Panamera a jako první (když pomineme zmiňovaný Golf Ecomatic, jenž jej spojoval s automatizovanou manuální převodovkou) jej kombinuje s automaticky řadící předovkou. Použití systémů start-stop má význam ve snižování spotřeby paliva, které se projeví hlavně při jízdě ve městě. V kombinovaném cyklu měření spotřeby se jedná o snížení spotřeby přibližně o jedno procento, což je podle motoru o 0,05 až 0,1 l/100 km.
Úsporu lze odvodit také z faktu, že běžný spalovací motor spotřebuje přibližně litr paliva za hodinu svého běhu na volnoběh. Když tedy motor stojí například 30 sekund, ušetří méně než 0,01 litru paliva, což odpovídá úspoře přibližně 0,28 Kč.
Nelze však říci, že motor spoří okamžitě, jakmile dojde k jeho vypnutí. Například značka Toyota udává, že k úspoře paliva dochází až v případě, že motor stojí déle než 3,5 sekundy. Do té doby jsou palivové náklady na start motoru vyšší, než vzniklá úspora.
Snížení nákladů se může zdát pro běžného motoristu možná zanedbatelné, je ale potřeba počítat s tím, že když by byla tímto systémem vybavena většina automobilů na silnicích, byly by celkové úspory paliva, a tudíž i vypouštěných škodlivých látek, stejně tak jako plynu CO2, zejména ve městech značné.
Různé systémy, jeden cíl, různý projev Přestože všechny systémy start-stop mají podobný princip, jejich technické řešení a praktický projev se od sebe značně liší. Samotným motorům neustálé vypínání a zapínání po technické stránce nijak nevadí. Více jsou zatěžovány spíše samotné startovací mechanismy, které jsou zesílené.
Automatické startování motorů je mnohem rychlejší než jejich klasické uvedení do chodu. Motory jsou totiž vybaveny přesným čidlem polohy klikové hřídele, takže po roztočení klikové hřídele začne zážeh či vstříknutí paliva přesně v konkrétním válci, který je „na řadě“. Jednotlivé systémy se liší systémem startování. Většina využívá klasický startér, ale rozdíly jsou například v připojení samotného startéru ke klikové hřídeli.
Mezi jednotlivými systémy jsou v praxi značné rozdíly. Je zřejmé, že když je zařízení start-stop spojeno například s aktivně spínaným alternátorem, jehož součástí je výkonnější akumulátor, je činnost tohoto systému účinnější, protože dokáže déle držet motor vypnutý.
Rozdíly jsou také v samotné činnosti. Zatímco u některých systémů si jich řidič všimne vlastně jen díky tichosti po zastavení, tak některé doslova otravují škubnutím provázejícím nastartování, které se více projevuje u těžších vznětových motorů. V praxi se potom ukazuje, že právě díky často nepříliš komfortnímu startování řidiči využívají možnosti systém start-stop vypnout.
I tak je ale zřejmé, že v budoucnu bude automobilů, které při stání na červenou spoří palivo, jen přibývat. Jedná se totiž o relativně jednoduché, lehké a účinné systémy.
***
Motor se vypne, když... automobil stojí (nebo jede velmi pomalou rychlostí), řidič stojí na brzdě, je zařazen neutrál a puštěný spojkový pedál kapaliny motoru mají provozní teplotu je tlak v brzdovém posilovači je nabitý akumulátor jsou zavřené dveře
Motor se zapne, když... řidič sešlápne spojkový pedál je malý tlak v brzdovém posilovači vozidlo se rozjede je potřeba zapnout klimatizaci Jedná se o nejdůležitější obecné podmínky funkce systémů start-stop
