Rád čtu názory cizinců, kteří u nás z nějakého důvodu žijí, na českou politiku, kulturu a vůbec národní povahu. Nejzajímavější postřehy mívají kolegové ze zahraničních novin, které jejich redakce poslaly jako zpravodaje do Prahy. Dokládá to i rozhovor, který se čtyřmi z nich pro poslední loňský Respekt připravila Kateřina Šafaříková. Existuje něco, v čem je průměrný Čech jiný než průměrný Brit, Švýcar nebo Francouz, ptá se redaktorka Respektu. Zpravodaj švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung Rudolf Hermann odpovídá, že ho vždy překvapí, „jak Češi všechno svalují na historii, a mnohdy velmi vzdálenou“. A přidává kouzelnou historku, jak jedna v Praze žijící australská bankéřka již po pár měsících pobytu „věděla, co byla bitva na Bílé hoře. Musela se to naučit, protože odkazy na bělohorskou zkázu se objevovaly v jejích konverzacích s Čechy v práci“. Hermann z toho všeho vyvozuje, že „Čechům zjevně minulost utržila ránu, která ještě není úplně zacelená“.
Škoda že nevíme, v které bance ona Australanka působí. Finanční instituci, jejíž úředníci si povídají o „bělohorské zkáze“, by se měl asi střadatel či investor obloukem vyhnout. Pochybuji, že dnešní Čech může ještě v běžné konverzaci použít Bílou horu jinak než Francouz odkaz na Waterloo nebo Američan na Pearl Harbor. Už proto, že toho o bitvě, jejíž čtyřsté výročí se blíží, mnoho neví. A co se dnes dá svalovat na Bílou horu? To, že jsme národ plebejců? Nebo že nemáme rádi katolíky?
Loni porušil bývalý premiér Lubomír Štrougal své dlouholeté mlčení a vystoupil v dokumentárním filmu Roberta Sedláčka a Michala Kubala V hlavní roli Gustáv Husák. Štrougal se ve filmu sám sebe ptá, proč Husák nepožádal Gorbačova o stažení sovětských vojsk. Tohoto problému se týká i jedna pasáž z obsáhlých Pamětí a úvah, které Štrougal vydal na sklonku loňského roku. Bývalý premiér tu píše: „Gustáv Husák předložil Gorbačovovi žádost, aby z Československa byla stažena vojska Sovětské armády. (...) Gorbačov, ve světě stále výrazněji prezentovaný jako mírotvorce, oba tyto návrhy - snížení výdajů na armádu a odchod vojsk - bez jakékoliv odpovědi přešel.“ Tak požádal Husák Gorbačova o stažení vojsk, nebo ne?
Paměti Lubomíra Štrougala byly historiky dlouho očekávány. Předpokládalo se, že by tento muž s imagí technokrata a pragmatika mohl přinést podstatné svědectví o fungování normalizační politiky. Fáze očekávání bude nyní zřejmě vystřídána fází zklamání. Na Štrougalově knize je obdivuhodné snad jen to, jak lze popsat 360 stran a zároveň nic neříct. Obsáhlou recenzi Štrougalova díla si můžete přečíst v zítřejších Lidových novinách.
Tak si říkám, jestli spíše než dějinami nejsme posedlí zkoumáním, co si o nás myslí v Curychu, Paříži nebo Washingtonu. Který Švýcar, Francouz nebo Američan by byl zvědavý na postřehy o své národní povaze od nějakého Čecha, Bolivijce nebo Tatara?
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
