LN Jak vidíte současnou situaci na Kubě? Zdá se, že komunistická diktatura bude pokračovat...
Cítím beznaděj. Lidé jsou zoufalí. Všichni čekají na změnu, na jeho smrt (naznačí plnovous). Žijí nadějí, že po jeho smrti může začít proces vedoucí k demokracii. Takový vývoj je nevyhnutelný. Není to sice otázka týdne nebo měsíce, ale je to nevyhnutelné. Režim je totiž zcela podřízen jedné osobě. Nejsou tam žádné instituce, všechno je Fidel Castro, on o všem rozhodoval, proto tak zemi zruinoval. Je třeba jít až k období vlády tyrana Caliguly, abychom našli přirovnání s absolutistickou vládou Castra. Jeho systému už ale nikdo nevěří včetně těch, kteří ho brání.
LN Myslíte si tedy, že Raúl Castro není schopen pokračovat ve stylu svého bratra?
Raúl Castro je velmi omezený, ani zdaleka nedosahuje kvalit svého bratra. Ten v dosažení svých mocenských ambicí neměl limity, byl také velmi nápaditý. Raúl může sice současný stav udržet pomocí teroru, ale jen na čas. Je důležité, že na Kubě jsou dnes v každé provincii, každé obci členové opozice. Ti sehrají v okamžiku změny zásadní roli.
LN Já jsem při pohledu na kubánskou opozici na ostrově pesimistický. Mezi jejími členy totiž panuje velká neshoda a řevnivost...
Je si třeba uvědomit, že každý totalitní režim dokáže infiltrovat své agenty do řad opozice. Myslím si ale, že mezi Kubánci na ostrově i v exilu panuje jednota. Všichni chtějí pomáhat. Existují sice některé rozdíly, jako třeba v otázce taktiky, ale v základních bodech, jako je propuštění politických vězňů, vytvoření systému politických stran a nezávislého tisku a vypsání svobodných voleb panuje konsenzus.
LN Opravdu věříte v takovouhle jednotu Kubánců?
Ne, nevěřím. Já to vím. Je to velmi silná jednota. Nezáleží na tom, jestli daný Kubánec žije léta v exilu, právě utekl nebo žije na ostrově. Jsme spojeni stejným utrpením, traumatizováni nejen komunistickým systémem, ale jedním jediným cvokem... Castro je psychopat, který Kubu zcela zničil. Kubánci jsou dnes rozděleni jen kvůli němu, ale rozdíly nejsou tak velké jako například ve Španělsku, kde se pravice s levicí velmi nenávidí. Je proto mnoho důvodů pro optimismus. Kubánci jsou navíc pracanti, vidím to na Floridě, kam přijíždějí. A ve světě je cítit velká solidarita. Největší sounáležitost s údělem Kubánců přitom cítím v České republice. Víte, jakému utrpení Kubánci čelí. Nemůžeme vám být za váš postoj dostatečně vděční.
LN Barack Obama, demokratický kandidát na prezidenta USA, nedávno prohlásil, že by jako prezident podpořil vůči Kubě otevřenou politiku. Například by zmírnil zákon, který dnes Američanům zakazuje cestovat na ostrov. Nepomohlo by to Kubáncům?
V Kongresu USA panuje shoda, že se kubánské tyranii nesmí nic dát. Já sám jsem proti zmírnění nebo zrušení restrikcí. Tyto debaty jsou ale vedlejší. Nejdůležitější je shoda obou stran v Kongresu o tom, že Kuba pod Castrem nemůže dostávat miliardy dolarů, které režim chce. Musí, jak už jsem řekl, být splněny základní podmínky: propuštění politických vězňů, vytvoření systému politických stran a nezávislých médií. To je zásadní.
LN Jaký model podle vás můžeme v „pofidelovském“ období na Kubě tedy očekávat?
Po smrti Fidela existují jen dva možné scénáře vývoje. Cesta České republiky, tedy cesta ke svobodě a demokracii, nebo cesta Číny a Vietnamu. To sice znamená rozvoj turistiky, příliv investic, na druhé straně ale bude pokračovat mučení, zatýkání a represe. Takový model je nepřípustný. Kuba musí jít cestou České republiky. Ta je skvělým příkladem.
LN Nemyslíte, že by Raúl Castro mohl právě čínský model na Kubě zavést?
Kuba není Čína. Ostrov má demokratickou tradici a jiné historické a kulturní kořeny. V Kongresu USA navíc nedovolíme to, co se stalo v Číně. Ta by se dnes bez USA nedostala tam, kde je. Byli tu Nixon, Carter, kteří normalizovali vztahy obou zemí, a Američané začali v Číně investovat. Amerika ale nebude investovat na Kubě, dokud budou u moci Castrovi. Investice přijdou, až bude Kuba svobodná.
LN Říkáte, že má Kuba demokratickou tradici. Před nástupem Fidela Castra k moci tu ale byla řada diktátorů...
Kuba má demokratickou tradici, tradici s určitými nedokonalostmi, jakou byl třeba převrat v roce 1952. Batista (předchůdce Fidela Castra, který puč provedl - pozn. red.) ale v roce 1958 odstoupil, protože byly vypsány volby. Převraty a podobné věci jsou problémem všech mladých národů. I USA se musely zdokonalovat. Za padesát šest let kubánské republiky, v letech 1902 až 1958, se ale mnohého dosáhlo. Kuba byla nejbohatší zemí Latinské Ameriky, úmrtnost novorozenců byla nízká, v zemi bylo více lékařů než kdy předtím. Je třeba to prostudovat a rozbít mýtus, který o tomto období vytvořil Castro, aby ospravedlnil destrukci Kuby.
