Expozice, která se bude konat v prostorách bruselské radnice a v Muzeu Féliciena Ropse v belgickém Namuru, je projektem uskutečněným k předsednictví Česka v Radě EU. Podnětem k realizaci se stal zájem belgické strany o úspěšnou expozici Vbarvách chorobných, instalovanou na přelomu let 2006 a 2007 v Praze. Díla nejslavnějších českých malířů, grafiků a sochařů, jejichž tvorbu inspirovaly myšlenky a postoje dekadentního proudu v umění a filozofii, si tehdy v Obecním domě prohlédlo více než třicet tisíc diváků.
Hlavní organizátoři belgické varianty - Památník národního písemnictví a Arbor vitae societas - předpokládají, že tato návštěvnost bude ještě překročena. Společným cílem české i belgické strany je pak připomenout, že vedle ve světě známých umělců Kupky a Muchy je zde i řada dalších vynikajících českých autorů, které však zahraniční veřejnost často teprve objevuje. Světu se tak nyní představí mimo jiné tvorba Františka Bílka, Karla Hlaváčka, Jana Zrzavého, Jaroslava Panušky, Josefa Váchala, Františka Koblihy, Jana Konůpka, Františka Kavána, Maxe Švabinského, ale také fotografa Františka Drtikola nebo sochaře Quido Kociana a mnoha dalších.
Najde sběratel Váchala?
Výstava Dekadence volně navazuje na již zmíněnou pražskou výstavu; z mnoha příčin muselo dojít k několika změnám. „Rozhodně jsem nechtěl dělat zásadně jinou výstavu, ale reprízu, o kterou Belgie stála. Drobné obměny však byly nutné, protože zejména grafiky jsou citlivé na délku vystavování, a nebylo možné je proto zapůjčit. Jiná díla byla naopak již dlouhodobě zamluvena jako zápůjčky pro jiný projekt,“ uvedl k výstavě v Belgii kurátor Otto M. Urban. Jistou raritou je pak příběh zápůjčky díla Somnambula od Josefa Váchala z roku 1910, které bylo vystaveno v Obecním domě a soukromý sběratel byl ochoten poskytnout je i do Belgie - ovšem nemůže obraz ve svém velkém depozitáři najít.
Zásadní rozdíl od české verze spočívá v tom, že expozice bude rozdělena do dvou výstavních objektů. Důvodem je fakt, že Félicien Rops patří k významným představitelům francouzského symbolismu a jeho muzeum je považováno za prestižní místo přesahující v mnoha ohledech hranice Belgie a rozhodně sem výstava Dekadence patří. „Ropsovo muzeum je však pro přenesení celé expozice malé, vejde se sem zhruba jedna čtvrtina instalace,“ dodal k rozdělení výstavy Urban.
Kromě velikosti výstavní plochy zde však jistě hraje svoji roli i fakt, že Hotel de Ville se nachází v Bruselu, místě, kde se soustřeďují významné politické a společenské aktivity. Podle organizátorů je však velmi snadné navštívit v jeden den obě výstavní místa: Namur je od Bruselu vzdálen jen asi hodinu cesty vlakem, který mezi městy jezdí zhruba každých dvacet minut.
Samotné rozdělení instalace se řídilo uměleckými vazbami: v Muzeu Féliciena Ropse budou vystavena díla s tématem zobrazení ženy. Rops se totiž vysmíval povrchní počestnosti a využíval každou příležitost, jak uplatnit ženský akt, a to často v těch nejsmyslnějších postojích. Bude zde mimo jiné vystaveno i dílo, které v Obecním domě nebylo: Femme fatale (Ema Destinnová) od Karla Stroffa. V Bruselu pak budou prezentovány zbylé tři celky pražské instalace, tentokrát však i s takovými skvosty, jako je například olej nazvaný Monreale, namalovaný Jakubem Schikanederem, považovaný za velmi netypický autorův projev, nebo obraz Náměsíčná od Maxe Pirnera.
Výše finančních nákladů, na nichž se má podílet i belgická strana, zatím není vyčíslena, jedna z největších položek bude pojistné děl, zapůjčených výhradně z českých státních a soukromých sbírek.
