Česká republika si dokonce v tomto ohledu vede nejhůře spolu s Německem, Francií, Itálií a Belgií. U těchto zemí je příspěvek konkurenceschopnosti k ekonomickému růstu podle statistik Evropské komise, které vycházejí z dat Groningenského centra pro růst a rozvoj, záporný. Ve zbývajících členských zemí EU je naopak kladný.
Nejlépe si v rámci unie vede Irsko, které má výrazný náskok před ostatními zeměmi. Na druhém místě se drží Slovensko, za nímž následují Lucembursko a Polsko. Ve statistikách nejsou zahrnuty pobaltské státy (Estonsko, Litva a Lotyšsko), Malta, Kypr a Bulharsko s Rumunskem. Pád konkurenceschopnosti České republiky předvídá i zpráva WEF. Česká republika skončila v celosvětovém žebříčku na 33. příčce, a pohoršila si tak proti loňsku o dvě, respektive o čtyři místa. Podle původní metodiky, se kterou ale nelze letošní výsledky příliš srovnávat, bylo Česko loni 29., podle nového výpočtu ale bylo na 31. místě.
Pro Českou republiku se podle Světového ekonomického fóra jako nejproblematičtější jeví daně, nízká efektivita státních úřadů, špatně fungující trh práce, korupce a daňová regulace. Ze zprávy Evropské komise ovšem rovněž vyplývá, že v některých ohledech není situace Česka nijak výrazně negativní. Češi si ve srovnání s ostatními státy nevedou špatně v investicích do výzkumu a vývoje. Z 25 zemí Evropské unie (Bulharsko a Rumunsko není započítáno) jim patří desáté místo. Evropská komise by ráda viděla, kdyby na vědu byla vyčleněna až tři procenta HDP EU, přičemž současná realita je však o více než procento nižší.
