Do sociálně složité situace se dostává stále více lidí a nalézt účinný recept pro boj s tímto fenoménem je velmi obtížné. A v době pokračující ekonomické krize to platí dvojnásob. Poslední výzkumy ukazují, že chudobou je v Evropské unii ohroženo až 16 procent lidí. I proto vyhlásila EU rok 2010 rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.
Chudoba je něco, s čím jsme po sametové revoluci přestali počítat. V očekávání rostoucí životní úrovně zavládl všeobecný pocit, že lidí, kteří se ocitnou pod hranicí sociálního minima, bude „automaticky“ ubývat. Důkazů o tom, jak velký to byl omyl, nalezneme okolo nás spousty, mimo jiné o tom svědčí i stále rostoucí počet sociálně vyloučených lokalit.
Spočítat, kolik lidí žije v sociálním vyloučení, je velmi složité. Nejedná se totiž pouze o ty, kteří žijí v místech, jako je litvínovský Janov či mostecký Chanov. Mezi ty, kteří jsou chudobou stále více ohroženi, patří lidé, kteří přijdou o práci v regionech s velkou nezaměstnaností, tělesně či mentálně postižení, lidé s nízkým vzděláním, lidé opouštějící různá ústavní zařízení, ale například i matky samoživitelky.
Český stát zaplatil v roce 2008 pouze za poskytované dávky státní sociální podpory a dávky pomoci v hmotné nouzi cca 45 miliard korun. Společnost GAC spolu se Socioklubem spočítaly, že nás loni důsledky existence sociálně vyloučených lokalit přišly na 16 miliard korun, a toto číslo rok od roku poroste. Je tedy namístě položit si otázku, jestli k boji proti sociálnímu vyloučení přistupujeme opravdu zodpovědně.
Sociální politika versus Evropská unie Sociální politika patří mezi oblasti, ve kterých dává EU svým členům absolutně volné ruce. Úspěch či neúspěch záleží pouze na nás. Pro řešení sociálních problémů zavedla tzv. otevřenou metodu koordinace. Evropa nám nabízí místo k diskusi, jejímž prostřednictvím máme možnost výměny názorů a inspirace odjinud. Jedním z výstupů tohoto procesu je pak sepsání Národního akčního plánu sociální inkluze (začleňování), který každý stát sestavuje na dvouleté období a v jehož rámci si každá země formuluje ty nejzásadnější problémy, se kterými se v této oblasti momentálně potýká a hledá jejich řešení.
Mělo by se jednat o dokument, který celý proces boje proti sociálnímu vyloučení zaštítí. Právě na Národní akční plán sociální inkluze (zkráceně NAPSI) by měly navazovat další strategie a plány, které jednotlivé priority rozpracují do konkrétních programů, jejichž realizace by přispěla k úspěšnému začleňování lidí žijících v sociálním vyloučení zpět do běžného života.
Proč pouze mělo? Bohužel se ukazuje, že místo opravdu akčního plánu je český NAPSI spíše splněním domácího úkolu, který po nás Evropská komise chce. Česká republika se stále nedokázala oprostit od pouhého plnění předepsané povinnosti, nechápe, že tento „domácí úkol“ tu neexistuje pro EU, ale je nesmírně důležitý pro nás samé.
Co je potřeba změnit?
Na tvorbu nového Národního akčního plánu sociální inkluze je potřeba více času, než mu je doposud dáván. Do jeho přípravy je potřeba zapojit kromě jednotlivých ministerstev také představitele samospráv a regionů, větší prostor by měly dostat i nevládní neziskové organizace a jako velmi užitečné se jeví zapojit i zástupce těch, kteří se s chudobou a sociálním vyloučením potýkají na vlastní kůži. Jejich zkušenosti přinášejí velmi užitečný pohled.
Samotný NAPSI však není všelék. Česká republika nutně potřebuje, aby byl vytvořen dlouhodobý i střednědobý strategický rámec boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, do kterého pak budou zasazeny jasně zformulované akční plány. Celý tento proces musí být podroben neustálé evaluaci tak, aby do něj mohly být zapracovávány nově přicházející podněty. Velmi důležité je pak to, aby stanovené cíle obsahovaly měřitelné ukazatele, pomocí nichž zjistíme, co se povedlo, a co naopak ne. A z neúspěchů se následně poučit.
NAPSI spolu!
Neziskové organizace IQ Roma Servis, EAPN ČR, Člověk v tísni, Socioklub a SKOK pokládají tento stav za velmi alarmující. Vytvořily proto projekt NAPSI spolu!, jehož cílem je navrhnutými řešeními přispět ke zkvalitnění procesu tvorby následujícího akčního plánu, které ministerstvo práce a sociálních věcí bude sestavovat na roky 2011 a 2012.
Budoucí NAPSI již musí být vnímán s patřičnou vážností, je mu potřeba vytvořit jasný prostor a roli, která bude v souladu s ostatními dokumenty sociální politiky. Musí tvořit jednotný celek, a ne se vzájemně překrývat či existovat odděleně, jak jsme tomu často svědky dnes.
***
Společnost GAC spolu se Socioklubem spočítaly, že nás loni důsledky existence sociálně vyloučených lokalit přišly na 16 miliard korun, a toto číslo rok od roku poroste
Co je to Sociální vyloučení
Proces, kdy jsou jednotlivci či celé skupiny vytěsňovány na okraj společnosti a mají omezený přístup ke zdrojům, které jsou ostatním členům společnosti běžně dostupné. Příčiny vyloučení lze rozdělit na vnější a vnitřní. Ty vnější nemohou lidé sami ovlivnit vůbec nebo tak můžou činit jen velmi obtížně. Jsou dány širšími společenskými podmínkami nebo vyplývají z jednání lidí, kteří se nacházejí vně vyloučení.
Mezi vnější faktory patří např.:
* trh práce a jeho charakter * bytová politika státní správy a místní samosprávy * sociální politika státu * praxe místních samospráv ve vztahu k sociální oblasti * diskriminace Vnitřní vlivy jsou důsledkem jednání konkrétních lidí, jichž se sociální vyloučení týká. Ti mohou svým jednáním vlastní situaci přímo způsobovat či ji posilovat. I když jde o příčiny individuální, jsou důsledkem příčin vnějších. Patří mezi ně např.: * ztráta pracovních návyků při dlouhodobé nezaměstnanosti * dlouhodobá neschopnost hospodařit s penězi a dostát svým finančním závazkům * orientace na okamžité uspokojení potřeb vyplývající z dlouhodobé frustrace * apatie a nízká motivace k řešení vlastních problémů
