Zatímco platové ekvilibristiky generálního ředitele a Rady České televize zaplňují titulní stránky periodik, předmět existence poskytovatele služby veřejnosti televizním vysíláním zůstává poněkud v pozadí.
Politikům občas přísluší stodenní hájení, u České televize by šlo o nezasloužené ohledy. Na periodu parlamentních voleb snad již navázána není, takzvanou největší restrukturalizaci ve svých dějinách ohlásila někdy před rokem. Jaký si vytkla cíl, netušíme, avšak s jistotou dnes víme leccos: rozprodej a pustošení českotelevizního archivu dynamicky pokračuje, drancován je z komerční nenasytnosti i krátkozrakostí vedení programových okruhů, jimž se důvěrně přezdívá „kanálníci“.
Ti „své“ okruhy nerozumně uchránili před nezbytnou vzájemnou koordinací, byť vůči obchodnímu řediteli České televize zůstali bezbranní. A tak i novoročními zásahy takřka nepostižený okruh ČT24 nutně ztrácí diváky, kteří se nevydrží podvousté radovat z vnucované nabídky kolekcí DVD s menšíkovskými silvestry obohacenými nejlepšími scénkami televizní historie. Česká televize je navíc prodává přes soukromou firmu v Křenovicích u Českých Budějovic, zřejmě aby se výší výnosů úplně nezahltila. Je tudíž nepochopitelné, proč si nechá v daném kontextu nesmyslným a co do efektu kontraproduktivním teleshoppingem ničit „svůj“ okruh výkonný ředitel ČT24 a proč se smířil s očividnou bezohledností vůči nám divákům. Destrukce svěřených okruhů Šéfové - výkonní ředitelé - ČT1 a ČT2 na destrukci svěřených okruhů pracují s nepatrně menším přispěním obchodního guru, zato však se zaslepeným nadšením. K lítosti koncesionářů a spolupracovníků se pozapomněli v oboru nejprve alespoň rozkoukat. Tvorba televizního vysílacího schématu - pokud je „kanálníkům“ vůbec znám obsah tohoto pojmu - vyžaduje trošku jiný přehled a rozsáhlejší vzdělání. Omluvou nemůže být neporozumění povětšinou - jako už se po léta stává kolem televize a filmu běžné - odbornému anglickému názvosloví, kupříkladu: stripping či counterprogramming. Znalost těchto základních skladebných instrumentů by jistě lecčemu zabránila, obzvlášť nejde-li, velice volně přeloženo, o nic jiného než o dodržování časových os pro určité pořady, seriály či cykly a o samozřejmou reakci na programovou skladbu jiných vysílatelů s důrazem na ohled k vysílacím schématům ostatních okruhů České televize. Pak by stěží mohlo dojít k tvrdohlavému nasazování nepovedeného kulturního magazínu na ČT2 ve 20.00 hodin.
Nevyjasněný pohled na kvalitu třeba poznamenal i původně nadějeplný projekt „Rozmarné léta českého filmu“. Přesun z ČT2 na ČT1 nejen změnil výběr následně vysílaných českých filmů, „Vracenky“ šéfové ČT1 nepřipustili, zato vehementně usilovali o pohádku (!), zejména ale posunul obsah cyklu od historiografických hodnot směrem k bulváru. Navíc ani tak zásadní dramaturgickým poškozením kýžené sledovanosti nedosáhli. „Rozmarná léta českého filmu“ se tak zjevně nestanou původně očekávaným příspěvkem zlatého fondu České televize. Škoda, neboť v posledních letech příliš archiv obohacován není, ačkoli to zákon vyžaduje. Vedení programových okruhů se uzavřelo do sebe, jeho členům zcela chybí respekt k autorskému a tvůrčímu zázemí zahrnujícímu též - či zejména - producenty. Ať domácí, uvnitř České televize, ovšem s kompetencemi, pravomocemi a odpovědností, nebo externí, přinášející širší spektrum nápadů a námětů - a samozřejmě konkurenci, k dosažení vyšší úrovně tvorby nezbytnou.
Pohrdání či přehlížení opravdových tvůrců, od realizátorů drobných příspěvků, redaktorů, dramaturgů magazínů a pásem, přes odborníky na akvizici, až po autory a producenty dramatických děl, patří stylem myšlení někam do předlistopadových časů. Nejbolestivějším výsledkem údajných reformních snah zůstává bezradnost a neochota šéfů podívat se na skutečnost i do zrcadla bez spasitelských představ. Ostatně: svalování viny za divácké neporozumění - v tom nejširším slova smyslu -na všechny kolem patří taktéž k charakteristickým rysům starých časů. O spřízněných manýrách nejvyšší reprezentace České televize nemluvě.
Cesta k bezvýznamnosti?
Zachráncům-bojovníkům za vysokou sledovanost z vedení ČT1 se povedlo koncem února stlačit podíl „svého“ okruhu na publiku již pod šestnáct procent, rádoby intelektuální skupince v čele ČT2 ke třem procentům, což je méně než podíl diváků u zpravodajské ČT24 či sportovní ČT4.
Má dojít k naprosté ztrátě významu a věrohodnosti České televize? K cílenému ohrožení její existence? Mnozí by se radovali; jde o součást reformních snah?
***
Pohrdání či přehlížení opravdových tvůrců patří stylem myšlení někam do předlistopadových časů
O autorovi| IVO MATHÉ, rektor AMU, bývalý generální ředitel ČT
