Dnes je to právě šedesát let, co Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci, předjímající na území tehdejší Palestiny vznik dvou států: židovského a arabského. Předcházela tomu práce zvláštního výboru OSN pro Palestinu, ve kterém byli naši zástupci mimořádně aktivní. Ministr zahraničí Jan Masaryk jednal však zcela v intencích pražské vlády. Československo dokonce předsedalo komisi, kontrolující realizaci rezoluce o ukončení britského mandátu, zřízení státu Izrael a vymezení jeho hranic.
Stát Izrael byl pak vyhlášen 15. května 1948. Československo, ačkoli již „poúnorové“, bylo mezi prvními státy, které Izrael uznaly. Arabský stát tehdy bohužel nevznikl a neexistuje dodnes: hned první den napadly arabské státy malý a zcela neozbrojený židovský stát s nehájitelnými hranicemi: 650 tisíc proti 40 milionům.
Výrazné československé angažmá tehdy před šedesáti lety nebylo náhodné: předcházely mu mnohé děje, které osudy obou národů propojovaly. V roce 1927 byl Masaryk první a i pak jediná hlava státu, která navštívila Palestinu jako výraz solidarity s úsilím Židů založit svůj vlastní stát.
Není divu, že také na tomto území se od roku 1939 formovaly vojenské jednotky Židů, kteří se hlásili k Československu. Bojovali pak především u Tobruku. A v dobrovolnických jednotkách generála Svobody bylo dlouho nejvíce právě Židů. Že jako první z protektorátu utíkali, je pochopitelné. Že se zapojovali do bojových jednotek československé zahraniční armády je pozoruhodné a úctyhodné.
Také však na světě vůbec první organizovaný transport Židů – měli si v Polsku sami vybudovat vyhlazovací tábor – vyjel právě od nás, z Moravské Ostravy. Bylo to v říjnu 1939.
Československé zbraně zachránily Izrael
V letech 1947 až 1949 Československo, Benešovo i Gottwaldovo, pomáhalo – navzdory embargu OSN – vyzbrojit vznikající izraelskou armádu stíhačkami, děly a puškami. Naši instruktoři vycvičili desítky pilotů a stát umožnil na svém území nábor a výcvik židovských dobrovolníků do vznikající armády. Slyšel jsem pak v Izraeli mnohokrát, že první zbraň, kterou kdy Žid držel v rukou, byla československá puška ze Zbrojovky Brno, že československé zbraně zachránily stát. Bývalý prezident Weizmann (cvičil se jako pilot na českobudějovickém letišti) řekl, že bez Československa by stát Izrael svoji existenci tehdy neuhájil. Pak Moskva nařídila otočit a Československo začalo vyzbrojovat arabské státy, především Egypt. Tehdy nechybělo mnoho a mohlo už navěky platit, že to byly československé zbraně, bez kterých by nebyl býval stát Izrael zničen…
Mordechaj Oren – americký špion?
Tato absurdita definitivně probudila ze socialisticko-komunistického snu silnou izraelskou levici. Zároveň s procesem s „protistátním spikleneckým centrem“ agentů „židovského původu“ Slánského a spol. byl totiž u nás zatčen a na patnáct let odsouzen levicový sociální demokrat Mordechaj Oren, tehdy host Ústřední rady odborů. V létě 1967 byly hlasy československých spisovatelů, protestující proti přerušení diplomatických styků s Izraelem na pokyn Moskvy jednou z rozbušek nadcházejícího „osmašedesátého“. Bylo to tenkrát vůbec poprvé, kdy se tu někdo postavil na odpor režimu ve věci, která se nás jakoby netýkala. A nedávno se tisíce lidí vypravily do ulic bývalého Josefova, aby dali najevo, že nedovolí antisemitské virvály. Bylo to poprvé od listopadu 1989, kdy se lidé takto sešli: na znamení, že i kdyby selhaly úřady a policie, oni to nedovolí. Osudy Československa, České republiky a Izraele jsou podivuhodně propletené, navzdory vzdálenosti mezi nimi. V dnešní unijní Evropě – při vší naší podpoře vzniku mírumilovného palestinského státu – stojíme Izraelcům nejblíže.
Statečný muž TGM
Cosi důležitého nás tedy spojuje. Bylo by pro nás příliš lichotivé uvěřit, že je to příběh malého Davida, postavivšího se velkému Goliáši. Co to tedy je? Věřím, že na začátku je odvaha jednoho muže, který se v době hilsneriády postavil proti celému národu. Když se pak stal prezidentem, národ ho začal bezmezně uctívat. Snad se i při té úctě také trochu styděl. O něco později osvědčil TGM neohroženost snad ještě větší než v hilsneriádě. To když v „Hovorech“ odpověděl na Čapkovu otázku, kdy jste se vlastně definitivně zbavil ‚lidového antisemitismu‘: „Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem.“ Je to statečná odpověď statečného muže. V den výročí „početí“ státu Izrael odvažuji se vyslovit naději, že ta odpověď, ten postoj TGM přímo či nepřímo inspirovaly nejen jeho současníky a ty, kteří přišli po něm. Znovu a znovu musíme v sobě překonávat všelidské pokušení najít si kromě národních nepřátel ještě také univerzálního, společného nepřítele, který za všechno může, pokušení nízké závisti, zášti, vštípené bůhvíčím vším do lidských myslí. Snad ta Masarykova upřímná odpověď inspiruje i nás.
O autorovi| Petr Pithart 1. místopředseda Senátu
