PRAHA Obraz poničené a léta likvidované české kultury – a literatury zvlášť – je letos opět kompletnější o jednu významnou osobnost a její tvorbu.
V září vyšlo ve dvou svazcích básnické a prozaické dílo Josefa Kostohryze, nyní na konci roku zvítězilo v tradiční anketě Lidových novin Kniha roku.
Josef Kostohryz (1907–1987) patřil k důležitým básníkům katolické orientace, byl vynikající překladatel, intelektuál širokého rozhledu. A politický vězeň, zprvu odsouzený k trestu smrti, pak byl rozsudek „zmírněn“ na doživotí. Celkem v kriminále prožil jedenáct tvrdých let. Po návratu na „svobodu“ v roce 1963 ho čekala léta ústrků, obtíží s hledáním práce aspoň trochu odpovídající jeho kvalitám. Za života nebyl rehabilitován, ještě v roce 1969 o něm v Tribuně vyšel článek, v němž byl označen za člena předválečného fašistického hnutí. Josef Kostohryz se tehdy ohradil: „Jsem český básník. Vaše děti a děti vašich dětí mě budou číst a budou mě mít rády...“
V anketě LN pro něj hlasovalo jedenáct účastníků. Na druhém místě se umístily politické paměti Ivana Klímy Moje šílené století spolu s výběrem z časopisu Sešity pro mladou literaturu, jež vycházely v letech 1966–1969. Stačilo jim k tomu devět hlasů. Se sedmi hlasy se o čtvrté a páté místo dělí básnická sbírka Violy Fischerové s politologickou studií Petra Pitharta Devětaosmdesátý. Více než pět hlasů se sešlo u prózy Vladimíra Binara Hlava žáru a sbírky Bohumily Grögerové Rukopis. Šest čtenářů ocenilo Krvavý poledník Cormaca McCarthyho a Den opričníka Vladimíra Sorokina... Dohromady se v odpovědích objevilo více než čtyři sta titulů.
Celkem na anketu odpovědělo 216 osobností ze širokého spektra české intelektuální společnosti. Ve větší míře než v minulých letech byli zastoupeni právníci a ekonomové, kteří překvapili kvalitním výběrem. Odpovědělo i několik politiků v čele s prezidentem Klausem, který prokázal dobrý čtenářský vkus volbou epopeje ruského spisovatele Vasilije Grossmana Život a osud, stejně jako tradiční zaujetí klimatologií (upozornil na tituly polemizující s globálním oteplováním). Jeho předchůdce Václav Havel se omluvil, že nesleduje současnou knižní produkci v takové míře, aby si troufl odpovědět. Marný byl pokus přimět k odpovědi někoho z velitelství armády, což přitom za první republiky bylo běžné a generálové si na svém kulturním přehledu zakládali.
Převládali samozřejmě lidé spojení s literaturou, kteří tentokrát odpovídali spíš umírněně a s ohledem na skutečnost, že čtenáři jsou obvykle normální lidé. Loni vyhrál, jak je čtenářům ankety známo, Lexikon české literatury.
Anketa, na kterou navázaly obnovené LN v roce 1991, se poprvé objevila v „čapkovských“ Lidovkách v roce 1928. Otázka zněla: Kterou nejzajímavější knihu jste letos četli? Zvítězil tehdejší bestseler Andrého Mauroise Mlčení plukovníka Brambla. Jako první zařadili redaktoři odpověď prezidenta Masaryka, který odvětil: „Jak to mám vést v evidenci, co jsem všecko četl, když toho bylo tolik... Ne, nic zvláštního mě nenapadá.“ K tomu není co dodat.
Více čtěte ve zvláštním vydání Orientace uvnitř LN
***
Kniha roku 2009
Prvních 5 míst v anketě:
1. Josef Kostohryz:
Básně, Povídky a jiné prózy
2. – 3. Ivan Klíma:
Moje šílené století
Sešity: výběr z 33 a 1/2
čísel časopisu.
4. – 5. Viola Fischerová:
Domek na vinici
Petr Pithart:
Devětaosmdesátý
