Mlčeti zlato je tuzemským zástupcem v hlavní soutěži. Investigativní dokument Tomáše Kudrny začíná zdánlivě nevinně – jako projekt dokumentující dopady globálních změn klimatu na kyrgyzskočínské hranici. Autora však nemohlo neupoutat, jak tamní gigantický povrchový důl na zlato určuje život celého okolí. Kudrna se tak od zachycení vnitřního fungování naleziště dostává ke svéráznému myšlení tamních obyvatel, k dozvukům sovětské éry ve společnosti i k pokrytectví kanadské firmy, která důl provozuje.
Záběry pracovní rutiny obsahují obrazy zvláštní krásy. Řidiči šoférují náklaďáky, jejichž kola jsou vyšší než oni sami. Těžební stroje spojují hlasy v industriální symfonii. A ta černá díra v zemi jako by hrozila to všechno spolknout.
A vlastně spolkla: ukazuje se, že firma Kumtor, která podnik provozuje, má pod palcem celou oblast i s obyvateli. Ovládá místní samosprávu, podporuje válečné veterány, slibuje přispívat na školu a nemocnici... Není to však z altruismu, nýbrž proto, aby se místní nebouřili. Podnik má ještě v živé paměti demonstrace po havárii, kdy se do tamní řeky vyklopil náklaďák s kyanidem.
Kudrna ukazuje svět rozklenutý mezi idealizovaným socialismem a nedozrálým kapitalismem. Film ale naštěstí nekončí na „mooreovsky“ skandalizující notu, nýbrž realistickým konstatováním, že jedni s druhými tady zkrátka žijí v symbióze a potřebují se navzájem.
Šil jsem u Kubiše (režie Pavel Štingl) tlumočí osudy dvaadevadesátiletého sedláka Aloise Denemarka, posledního přímého pamětníka aktérů atentátu na Heydricha. Nacistické perzekuci Denemark unikl, té komunistické si však „užil“ dosyta. Jeho vyprávění stojí oběma nohama v moravské půdě, kterou sedlák dodnes obdělává, a spojuje vzpomínky na osobní předměty a události s takzvanými „velkými dějinami“. Nikde to není lépe patrné než v případě obleku ušitého bratrem vůdce atentátníků Jana Kubiše, na který naráží i název filmu.
Čekání na sobí spřežení pak představuje závěrečný díl tetralogie Zdeňka N. Bričkovského. Část soustředěná na národ Ižemců plyne pozvolna jako jejich každodennost. Prostřednictvím žánrových obrázků ukazuje jejich zvyky, folklor a práci (poutavá je hlavně scéna s šitím tradičních bot) – a skrze mladé návštěvníky z daleka doufá, že jejich kultura přežije.
O autorovi| VOJTĚCH RYNDA, Autor je redaktor Lidových novin
