Městský soud musel žalobu znovu projednat. Středeční rozsudek je pravomocný, žalobci proti němu mohou k NSS podat kasační stížnost.
Právě na rozhodnutí nadřízeného soudu se soudkyně Karla Cháberová ve vysvětlení svého rozsudku odkázala. „Danou problematiku vyřešil ve velkém rozsahu rozsudek NSS, ze kterého jednoznačně vyplývá, že procentuální snížení tak, jak je obsaženo v Pařížské dohodě, nelze vztahovat pouze k České republice, že se jedná o závazek celé EU, a že tedy v tomto směru žaloba neobsahuje správně danou problematiku,“ řekla.
Na závazky plynoucí z Pařížské dohody, ve které EU v roce 2020 přijala kolektivní závazek snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent ve srovnání s úrovní v roce 1990, se pražský městský soud odkázal loni v červnu, když žalobě vyhověl.
NSS ale rozhodl, že záruky plynoucí z dohody nebyly plně promítnuty do práva unie a rozděleny mezi jednotlivé členské státy. Podle NSS tak soudy nemohou konstatovat, jaká úroveň snížení emisí skleníkových plynů plyne z unijního závazku právě pro Česko.
Na Českou republiku v tuto chvíli podle NSS dopadají pouze méně ambiciózní povinnosti snižování emisí, plynoucí z kolektivního závazku přijatého EU v roce 2015 a promítnuté do platného a účinného sekundárního práva EU.
Přístup prosazovaný v původním rozsudku městského soudu by podle NSS vedl k tomu, že by se kolektivní závazek EU a jejích členů změnil v individuální závazky členských států. Byla by tak popřena jeho kolektivní povaha.
Podle soudu je ale legitimní požadovat po ministerstvech, aby v rámci své působnosti adekvátně reagovala na současnou situaci související s globálním oteplováním. Správním soudům však podle něj nepřísluší, aby si samy stanovovaly měřítka, podle nichž by posuzovaly nezákonnost tvrzeného zásahu.
31. května 2021 |
