Štefan Füle, bývalý komunista bez pokory, posiluje předsudky, které o nás panují
Tříhodinové slyšení potvrdilo to, co jsme věděli. Štefan Füle je zkušený diplomat s rozhledem a práci, která ho jako evropského komisaře pro rozšíření čeká, skutečně rozumí. On sám osobně České republice v Evropské unii i zemích kolem ní, jež bude mít na starosti, ostudu neudělá. Česká republika však udělala ostudu sama sobě, když Füleho, bývalého komunistu a absolventa moskevské diplomatické školy, jako svého kandidáta na evropského komisaře do Bruselu vyslala.
Nejde tu o to, že bychom udělali něco, co se v Evropské unii nesmí. Složení Evropské komise určují jednotlivé členské státy a koho si tam vyšlou, to je jejich věc a přesně tak se na kandidáty na komisaře pohlíží. Pouze v ojedinělých případech, kdy neschopnost, neznalost, nebo zdiskreditovanost některého z kandidátů přesáhne neviditelnou a těžko popsatelnou mez, je vyvinut tlak, který donutí danou zemi k výměně. Tak například italský kandidát Rocca Buttiglione neprošel kvůli nevyhýbavým odpovědím na otázky kolem práv gayů a postavení žen, což zakončil poznámkou „Jsem katolík, ale to neznamená, že nemohu být dobrý Evropan“. Hysterická reakce především socialistické a levicové části parlamentu odmítla vzít v potaz Buttiglioneho kvality a Itala, odpovídajícího ve čtyřech jazycích, musel předseda komise José Barroso poslat domů.
Daleko horší kandidát, bývalý vysoký komunista, šest let šéf vládnoucí Maďarské socialistické strany László Kovács, který zcela propadl ve slyšení před Evropským parlamentem jako kandidát na post komisaře pro energetiku, byl pouze přeřazen na jiný post – komisaře pro daně a cla. A když se letos na podzim v jednotlivých členských zemích vybírali kandidáti, požádal Barroso Budapešť, aby mu už proboha neposílali žádného vysloužilého politika, ale nějakého odborníka.
Trojchyba „nové Evropy“ Výběr kandidáta na eurokomisaře není příliš důležitý z hlediska „národních zájmů“, všichni členové Evropské komise mají téměř povinnost na svoji národnost zapomenout a hájit zájmy unie jako celku. Je to především jedna z důležitých věcí, která spoluvytváří naši pověst, náš obraz v unii i mimo ni. Tím, koho a s jakou minulostí do komise vysíláme, jak výraznou osobností bude a jaké postoje bude zastávat, si na příští roky děláme jednu z nejviditelnějších reklam v rámci celého kontinentu. Což má velkou roli hlavně u země velikosti České republiky, o níž se, pokud nepadá vláda nebo Václav Klaus neblokuje ratifikaci Lisabonské smlouvy, nemluví a nepíše zrovna často.
Tím, že jsme jako Česká republika vyslali na komisařský post do Bruselu bývalého, v Moskvě vycvičeného komunistu, podporujeme ty nejhorší předsudky, jež o nás v Evropské unii panují. Že tu i dvacet let po pádu komunismu pořád ještě bývalí komunisté vládnou, že v celé zemi není nikdo lepší, nikdo, kdo vedle nezpochybnitelné odbornosti má i čistý morální profil. A vůbec, že jsme pořád tou „bývalou východní Evropou“, která může být ráda, že v té unii vůbec je. To, že podobnou hrubku udělalo i Slovensko či Estonsko, rozhodně není důvod k omlouvání a zlehčování tohoto kroku – naopak, pozici „nové Evropy“ v rámci celé unie tato „trojchyba“ ještě více oslabí. Přitom Česká republika je jednou z mála výjimek, kde se po celých dvacet let komunisté jako politická strana ještě nikdy nepodíleli na vládní moci.
Štefan Füle patří navíc mezi ty bývalé komunisty, kteří ani členství ve straně, ani studia v Moskvě nepovažují za chybu a nemají potřebu se za to omlouvat. Při úterním slyšení před poslanci Evropského parlamentu k tomu dostal šanci, kterou nevyužil a zamluvil to nicneříkající frází. Pokora a lítost, tak sympatická u premiéra Jana Fischera, ustoupila sebevědomí a aroganci. Věru špatná vizitka, jak pro Štefana Füleho, tak pro celou Českou republiku. Na výběr bylo, ne že ne Mléko už bylo rozlito, ale nedá mi to, abych na tomto místě znovu nepřipomněl, že Füle jel do Bruselu a bude pro příští léta „naším“ eurokomisařem ne proto, že by tu nebyli lepší kandidáti. Vladimír Špidla i Alexandr Vondra byli o třídu výš, nejen pokud jde o odbornou stránku, ale především jako lidé s čistou a disidentskou minulostí. U Špidly o to cennější, o co méně se o ní tento nejrovnější ze všech dosavadních českých premiérů zmiňuje.
Už před finále českého výběru mi jeden vysoce postavený bruselský úředník říkal, že je v zásadě jedno, zda půjde do Bruselu Špidla, nebo Vondra. Hlavně aby to byl jeden z nich. Jeho obavy se naplnily, sociální demokraté a ODS si vzájemně škrtli svoje favority. A Mirek Topolánek pak prohrál s Jiřím Paroubkem další partii, když Paroubkův kandidát exkomunista Füle nakonec zvítězil výměnou za jeden neviditelný ministerský post pro ODS. Plyne z toho, že když se ČSSD a ODS nedokážou dohodnout, vydělají na tom komunisté. Přinejlepším ti bývalí.
***
Pokora a lítost, tak sympatická u premiéra Jana Fischera, ustoupila sebevědomí a aroganci. Věru špatná vizitka, jak pro Štefana Füleho, tak pro celou Českou republiku.
O autorovi| LUBOŠ PALATA, redaktor LN e-mail: lubos.palata@lidovky.cz
