Čtvrtek byl zřejmě posledním dnem, kdy se o České republice psalo ve světových strategických souvislostech. S koncem projektu amerického protiraketového radaru padá Česko na úroveň vojensky téměř bezvýznamných států.
PRAHA/WASHINGTON V Evropě je jen pár vojensky a strategicky bezvýznamnějších států, než je Česká republika. Z tohoto rámce se Česko na tři roky vymanilo právě a jenom díky možné účasti na americkém projektu protiraketové obrany a umístění jeho jedné, byť důležité součásti, tedy radaru.
S pětadvaceti tisíci vojáky, rozpočtem pod tři miliardy dolarů, který je v poměru k hrubému domácímu produktu (1,43 % v roce 2008) daleko i za závazky, jež Česko přijalo při svém vstupu do aliance před deseti lety, patří česká armáda nejen k nejmenším, ale i nejhůře vybaveným v rámci celé aliance.
„Strategické partnerství“ se Spojenými státy, které mají přes milion vojáků a na obranu dávají téměř dvěstěkrát více než Česko - 515 miliard dolarů, bylo od počátku spojení Davida s Goliášem. Také americká základna, tedy budova radaru v Brdech, byla významná pouze jako součást systému protiraketové obrany, protože se jednalo o pouhých několik desítek vojáků. Základen s mnohem většími posádkami mají Spojené státy po celém světě, a koneckonců i Evropě, desítky, a nikdo o nich nemluví.
Do jisté míry může Česká republika „děkovat“ za světovou proslulost, jež díky radaru získala, Moskvě. Právě odpor Ruska proti celému americkému systému protiraketové obrany a jmenovitě právě proti základnám v bývalých sovětských satelitech, tedy Polsku a Česku, získal Praze celosvětovou proslulost. Šlo svým způsobem o podivuhodný jev, protože již od poloviny devadesátých let do roku 2004 měly Spojené státy velkou vojenskou základnu v maďarském Taszáru, aniž by to Moskvě nějak překáželo.
Zvláštní roli však „nová Evropa“, a v rámci ní i nevelká Česká republika, začala hrát už v roce 2003, kdy se tyto země vydělily z převažující skupiny zemí „staré Evropy“, jež odmítly druhou válku v Iráku. George W. Bush, proti němuž se v otázce války proti Saddámu Husajnovi postavili nejvýznamnější evropští členové NATO Francie a Německo, vzal za vděk slabými armádami postkomunistických států. Polsko tak poslalo do Iráku po USA a Velké Británii třetí největší kontingent a mělo velení nad celým středem Iráku. Češi významnější bojové jednotky do Iráku sice nevyslali, ale už zařazení na seznam zemí, jež USA podpořily, bylo pro Washington v dané chvíli významné.
„Od tohoto dělení na starou a novou Evropu se Barack Obama jednoznačně odvrátil,“ uvedl v rozhovoru pro list La Croix Laurence Nardon z Francouzského institutu mezinárodních vztahů. Zatímco za Bushe byla hlavním problémem pro USA válka v Iráku, za Obamy se pozornost americké administrativy přesměrovala na Afghánistán, kde hrají Německo a Francie jednu z klíčových rolí. Velice důležitá je i logistická spolupráce s Ruskem, podobně jako diplomatická kooperace Moskvy a Washingtonu v otázce Íránu. Polsko a proamerická část české politické reprezentace (která se postupně ocitla v defenzivní menšině) chápaly umístění amerických protiraketových základen jako možnost dostat na své území na stálo americké vojenské posádky. „Ani Polsko, ani Česko se neobávaly Íránu,“ napsal včera americký deník New York Times. „Obávají se Ruska, a chtěly se pojistit bližšími vztahy s Washingtonem a americkými vojáky na protiraketových základnách,“ napsal deník.
Cena za jednání s Moskvou Podobně chápala americké základny v Česku a Polsku Moskva, která si dávala zrušení projektu jako podmínku pro další vyjednávání s Washingtonem. „Ceníme si zodpovědného rozhodnutí amerického prezidenta směřujícího k realizaci našich dohod. Jsem připraven pokračovat v dialogu,“ prohlásil ruský prezident Dmitrij Medveděv. Ten se má už za týden setkat v americkém Pittsburghu s Obamou během jednání G 20.
Ihned po Obamově oznámení, že ruší projekt základen v Česku a Polsku, naznačil americký ministr obrany Robert Gates, že antirakety či senzory nového systému mohou být umístěny i u Poláků a Čechů. To už však nebude žádné výjimečné postavení. Antiraket budou stovky a senzorů tisíce po celém světě. Hvězdné postavení Česka se tak určitě nevrátí.
***
Armáda ČR
Kolik je vojáků
25 177 vojenských zaměstnanců
13 628 civilních zaměstnanců
Počet vojáků na zahraničních misích v rámci NATO
550 v Kosovu
374 v Afghánistánu
