„Bojkot je stále možností. Zvažujeme neúčast našeho premiéra a zastoupení jen na nižší úrovni,“ řekl vicepremiér Alexandr Vondra (ODS) skupině zahraničních novinářů v Bruselu, mezi nimiž byly také LN. „Robert Mugabe je diktátor s velkým D,“ dodal Vondra.
Portugalci coby hostitelé euroafrické schůzky ohlášení Prahy nechtěli komentovat. Zástupce vlády v Lisabonu Pedro Silva Pereira řekl, že kabinet počká až na konečné rozhodnutí Čechů. Připustil nicméně, že si je Portugalsko „vědomo nesnází“, které s sebou nese ostře sledovaný summit kvůli možné účasti zimbabwského vůdce.
Portugalcům záleží na tom, aby na schůzku dorazil co největší počet evropských a afrických šéfů států a vlád. Slibují si od ní nové dohody mezi oběma bloky, ať už o dodávce surovin - hlavně ropy - nebo třeba o spolupráci afrických vlád při vracení nelegálních přistěhovalců. Roberta Mugabeho plánují pozvat, protože se obávají, že když tak neučiní, zvedne se vlna „černé solidarity“ a schůzku budou bojkotovat pro změnu Afričané.
To se už částečně naplnilo, poté, co minulý měsíc britský premiér Gordon Brown řekl Buď já, nebo Mugabe. Na podporu zimbabwského kolegy přispěchal prezident sousední Zambie Lévy Mwanawasa a prohlásil, že do Lisabonu bez „přítele“ Mugabeho „nepojede“.
Gordon Brown tehdy vysvětloval, že přítomnost zimbabwského diktátora „odvrátí pozornost od důležitých otázek, které musí být vyřešeny“ na schůzce a „v takovém případě by má vlastní přítomnost neměla smysl“, dodal britský premiér. Protože - slovy portugalského ministra zahraničí Louíse Amada - je Brown „samozřejmě cennější“, Portugalci pracují na následujícím, z jejich pohledu ideálním scénáři: Mugabeho oficiálně pozvou, ten se ale na poslední chvíli „dobrovolně“ rozhodne nepřijet. To by uvolnilo ruce Brownovi, Topolánkovi a dalším. Portugalci v tomto smyslu intenzivně lobbují a očekává se, že se tak bude dít až těsně do schůzky. Pozvánky na summit EU-Afrika lisabonská vláda ještě nerozeslala.
Západ viní Mugabeho ze zdevastování vlastní země a týrání tamního obyvatelstva. Zimbabwe vládne tvrdou rukou už sedmadvacet let a během té doby se z někdejší obilnice subsaharské Afriky stala země, kde lidé umírají hlady, 80 procent nemá práci, inflace dosahuje neuvěřitelných 6000 procent a političtí odpůrci jsou likvidováni.
