SAMIZDAT
Redaktor Rudého práva Zdeněk Hoffman publikoval 19. září 1989 poznámku, nazvanou K hodnocením seriózně. Kritizoval mé vystoupení v televizním Hospodářském zápisníku z 29. srpna. Obvinil mne z „manipulování se statistickými údaji“, ze „základních prohřešků proti běžně používané rádobyvědecké argumentaci“, z „výběru některých málo říkajících a nesmyslných srovnání“, z „vystřelování od boku několika informací bez jakéhokoliv vysvětlení a zdůvodnění“ aj.
Ve zhruba tříminutovém televizním vystoupení lze stěží od autora žádat, aby podrobně dokumentoval všechna svá tvrzení. Povinností každého autora však je v případě potřeby takovou dokumentaci předložit. Přijímám výzvu ke sporu o tématu, které zřejmě sám Zdeněk Hoffman považuje za nejsnadněji napadnutelné a kterým se zabývá nejpodrobněji - o našem kvalifikačním zaostávání za Nepálem.
Dále uvedené informace vycházejí z téhož pramene, na který se odvolává i Zdeněk Hoffman - ze statistické ročenky UNESCO. Byly již publikovány v našem tisku, mimo jiné v článku Druhá půlka žebříčku, jehož autorem je Jaroslav Kalous z Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV (Mladá fronta, 23. 11. 1988). Neudělám tedy nic jiného, než že je zopakuji: „Našimi šesti procenty obyvatelstva nad 25 let, které má vysokoškolské vzdělání, se řadíme až na 47. až 48. místo na světě. Špičku tvoří Kanada (37,4 %), USA (31,9 %), Nový Zéland (30, 6 %), jsme daleko za NDR (17,3 %), SSSR (8,3 %), předstihuje nás ještě i Nepál (6,8 %).“
Procento obyvatelstva nad 25 let, které má vysokoškolské vzdělání, rozhodně není okrajový ukazatel. V tomto ukazateli kleslo Československo v letech 1970-1985 z 35. místa na světě na místo 47.-48., Nepál naopak postoupil ze 117. na 41. místo.
Na jiných místech jsem byl obviněn, že ve svých vystoupeních vytrhávám fakta z kontextu. Obávám se, že je spíše do kontextu uvádím. Náš relativní úpadek není dílčí, ale komplexní. Zasahuje prakticky každou sféru společenského života. Je to pravda, která bolí. Některé spíše znepokojuje riziko, že po jejím postižení bude následovat přirozená otázka, týkající se příčin toho, že již nejsme vyspělou evropskou zemí. Proto ta křečovitá až zoufalá snaha zabránit zveřejňování fakt nebo alespoň jejich rozmělňování, aby nebylo možné postihnout jejich souvislost. Proto ústupové boje Brežněvových dědiců, když už je nikdo nechce vidět v čele antibrežněvovské přestavby.
