Dnes o výhodách jisté míry pirátství Když si jeden trendový elektronický časopis u nás dal před několika lety na obálku potrhlé elektroničky Chicks On Speed, vnímal jsem to jako přelom. Tehdy poprvé si troufl někdo vsadit na titulku foto kapely, jejíž nahrávky neměly v české obchodní síti distributora. Začalo být jasné, že se něco láme – že reprezentace hudby u nás se rozchází s tím, co podstatného se děje v mezinárodním měřítku. Nové desky sice nemusejí lokální distributoři zadávat k překladu – jak se to děje s knížkami a filmy – a přesto se čím dál víc začaly, jak praví vžité klišé, rozevírat nůžky. S oslabeným trhem nahrávek oslabila i pozice hudebních médií. Ještě tak publikovat anglicky pro čtenáře mnoha zemí. Ale od Aše po Karvinou?
Na vzniklou situaci nemíním nadávat, naopak pokládám za povinnost publicistů louskat ji jako nutný úkol. Totiž: v nedávných letech vznikla etablovaná vrstva světové hudby, která dosáhla pozice nového mainstreamu. V českém informačním přitlumení sice občas nějaká ta M. I. A. pronikne do médií přes oskarového Milionáře z chatrče, ale jinak pořád nesměle hledáme cesty, jak v médiích vysvětlit, že ta neznámá jména nejsou ani (brrr!) „alternativa“, ani mladičcí hledači z nějakého sub-sub-stylu. Viz níže na této straně, newyorští Dirty Projectors: když velká charitativní organizace pořádá v NYC benefici pro výzkum a léčbu AIDS, hosté si za stovky dolarů kupují lístky na – duet Björk a Dirty Projectors. Ale dřív se Socha svobody vynoří u Žofína, než navážou české Radiožurnály a pustí něco z nového mainstreamu!
V takovém prostředí je třeba citlivě, někdy nesměle hledat cesty, jak propojovat Čechy a svět. Anebo odložit nesmělost a praštit do toho tak suverénně, jako bychom žili v normálnějších podmínkách. Zkušený a obeznámený publicista Karel Veselý spustil na svém webu (http://karlmuzziklab.blogspot. com) rozmáchlý projekt Unclassics, který pro sebe i pro nás bilancuje končící dekádu. Od prvního září denně zveřejňuje a komentuje jedno celé album, které pokládá za silné. Člověku se tak skládá mozaika z hudby černé i bílé, instrumentální i zpívané, evropsky sofistikované, afroamericky pudové...
Je to síla – ale není to proti pravidlům? Papírově asi ano, ale možná to není proti pravidlům budoucnosti, kdy se prý za nahrávky bude platit jen paušál, vodné stočné. Upřímně, při popisování a zveřejňování současného chytrého popu není ohlas tak masový, jako když to Kabáti rozjedou u letohrádku Hvězda. Veselému se za čtyřicet dnů/alb ozval jen jediný vydavatel. A pak mnozí ti, kteří na něco takového čekali. Píše jim ten seriál anglicky: kolik z nás po Karlovi přejde do jazyka mezinárodních komunit, které informace o tvorbě neutlumují?
O autorovi| Pavel Klusák, publicista
