Sto padesát let po publikaci Darwinovy převratné studie „O vzniku živočišných druhů přírodním výběrem“ sílí hlas odpůrců vývojových teorií. V Česku zůstává jejich pozice marginální, i když Darwinovi oponují i někteří přírodovědci. Přišel Darwin a řekl, že Bůh není potřeba, shrnuje v litvínovském kinosále dopady evoluční teorie Pavel Kábrt. „Skutečná věda se totiž podle Darwina už bez Boha obejde,“ ironicky dodává sedmákům z místní soukromé školy devětapadesátiletý muž, který patří k nejaktivnějším českým kreacionistům. Na plátně se objeví lebka piltdownského člověka a Kábrt žákům vysvětluje, jak počátkem 20. století darwinisté ve jménu své teorie uměle vyráběli spojovací článek vývoje člověka.
Na přednášku o antropologii si do kulturního střediska Citadela přivezl projektor a po snímku zfalšovaného důkazu z anglického Piltdownu zašumí publikum při pohledu na zkamenělý prst nebo bahnem zakonzervovanou fosilii oběšence z dnešního Dánska. Přednášející mezitím interpretuje moderní poznatky molekulární biologie. „Čím více rozumíme buňce a dešifrujeme genetický kód, tím jasnější je, že nic z toho nemohlo vzniknout samo od sebe,“ argumentuje Kábrt. „Nechci říkat, že vědci podvádějí, ale všichni si vybíráme data, která se hodí, a to dělají i evolucionisté.“ Kolem krku má černo-fialovou kravatu opatřenou prvním veršem z Genesis. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ V angličtině.
V „Darwinově roce“, jak se někdy současnému letopočtu kvůli dvěma kulatým výročím nejslavnějšího přírodovědce moderní doby přezdívá (narodil se 12. února 1809 a o padesát let později publikoval převratnou studii O vzniku živočišných druhů přírodním výběrem) pokračuje i informační válka o jeho evoluční teorii. V Česku zatím velice okrajově. Zostřující se spor, který se do Evropy rozšířil ze Spojených států, vnímáme většinou jako marginální diskusi mezi hrstkou fundamentalistů a nezpochybnitelnými vědeckými fakty, které si vybavujeme z učebnic přírodopisu.
„Nemusíte říct o Bohu ani slovo, ale jakmile v diskusi zpochybníte evoluční mechanismus, okamžitě jste náboženský fanatik,“ vysvětluje své zkušenosti z veřejných debat Kábrt. Drtivá většina sekularizované společnosti se tedy o střet „pomýlené ideologie“ a „racionální vědy“ ani nezajímá, i když se o výuce kreacionismu ve školách může za pár let diskutovat i tady. Ideologicky se ale ke sporu o Darwinův vývoj staví i Rada Evropy, která v neevolučních teoriích spatřuje ohrožení demokracie a silnými slovy před kreacionismem členské státy varuje. Kreacionisté, které etablovaní odborníci v ČR většinou ignorují nebo se jim vysmívají, mívají kromě silné víry na své straně i finanční prostředky na popularizaci teorie inteligentního plánu a svou strategii - alespoň v USA - pružně adaptují na verdikty soudních procesů. A mezitím i v Česku pohlíží stále větší počet odborníků na darwinovské interpretace skepticky.
O vývoji českého darwinismu Podobně jako se zobáky pěnkav vyvíjely podle Darwina na jednotlivých ostrovech Galapág různě, i darwinistické teorie procházejí lokálními vývoji. Přestože ten český zpočátku charakterizuje vlažné přijetí, jeho principy dnes vědeckému bádání dominují stejně jako ve zbytku západní civilizace.
„Kde rozvoj je, je boj - po světě boj je všude,“ aplikoval pilíř Darwinovy evoluce na českou poezii v Písních kosmických Jan Neruda, který poznatky anglického přírodovědce na lehkou notu reflektoval i ve fejetonech. Vedle politika Eduarda Grégra a botanika Ladislava Čelakovského (syna dalšího slavného obrozence) patřil v 19. věku k domácím popularizátorům „Karla“ Darwina také estetik Josef Durdík, který otce evoluční teorie v Sussexu dokonce sám bez ohlášení navštívil a svůj výlet roku 1876 kouzelným způsobem vylíčil v listu Osvěta.
Nové vysvětlení vzniku života na Zemi pochopitelně odmítala církev: „Prvoplození různorodé má se ku plození skutečnému, jako jméno Kohout, které má člověk, ke zvířeti kohoutovi, jakým člověk není,“ vysvětluje například český teologický spis O darwinismu z roku 1906.
Ale odborná diskuse, kterou před 150 lety anglický přírodovědec vyvolal v západní Evropě, se poněkud vyhnula české vědě: „faktum jest, že my jsme darwinism a exaktní vědu nepřijali ze svobodného, uvědomělého rozhodnutí, po bojích a kritice, nýbrž vpustili jsme je jaksi maně a neznatelně k sobě: pro Čelakovského, který byl u nás pro darwinism, jsme neměli pochopení, a proti němu jsme neměli proč býti,“ vzpomíná v Dějinách biologických teorií Emanuel Rádl. „My jsme hnutí materialistické, darwinistické a nadšení pro vědu zaspali.“
Ani první dvě vydání Darwinova klíčového díla (z roku 1914 a 1953) neměla zřejmě na odbornou diskusi štěstí - první zapadlo ve starostech první světové války, druhé zas v doslovu infiltrovala lysenkovská věda, jejímž prostřednictvím komunističtí ideologové spláchli buržoazně-reakční genetiku podobně jako předtím sociologii nebo psychoanalýzu. Evolucionistickému paradigmatu o společném předkovi, náhodných mutacích a přežití nejschopnějších to nějak vážně neublížilo.
Do roku 1989 oponovali Darwinově evoluční teorii v Československu okrajově Svědkové Jehovovi, případně adventisté. I polistopadové diskuse s americkými lektory - kreacionisty vnímali studenti na kolejích primárně jako nábor reformovaných církví - navíc s bonusem anglické konverzace. Když ale roku 2006 vychází třetí vydání Darwinova stěžejního díla, má už evoluční teorie domácích oponentů víc. „Maně a neznatelně“ vstupuje s kreacionistickými misionáři do českého prostředí i nekatolický Antidarwin a jeho zatím nejviditelnějším počinem byla roku 2005 pražská mezinárodní konference Darwin a Design, po které už i místním vědcům stálo za to veřejně pochybovače odmítnout v odborných časopisech i médiích.
„S alternativou k Darwinovi jsem se setkal až na vysoké škole, na základě vlastního zájmu. Ve třetím ročníku na matfyzu jsem začal vážně přemýšlet o tom, kam moje studium směřuje. Uvědomil jsem si, že se učím druhou třetí čtvrtou fyzikální teorii a přitom mi původ a hodnota všeho unikají,“ říká 31letý absolvent MFF UK Libor Votoček, který v lednu vedl v Kongresovém centru semináře na téma Přírodní vědy a otázka původu. „Když jsme se spolubydlícím na koleji došli na tohle téma, tak jsem zjistil, že v určité fázi mi začínají docházet argumenty, že nejsem schopen uchopit ten bod na začátku Bible, kde čteme o stvoření světa na Boží příkaz. Jsem schopen z vědeckého hlediska mluvit o tom, jak se chová něco, co už je, ale ne, jak to vzniká.“
Pokračování na straně 20
Dokončení ze strany 19
Postupně se přibližoval ke křesťanství, i když ho odpuzovala určitá tendence vypínat zdravý úsudek a nekriticky skočit do víry. „Začal jsem si uvědomovat, že spor o počátek je spor mezi filozofií a filozofií. Ne mezi filozofií a vědou.“
Na rozdíl od Votočka, který pochází z ateistického prostředí, byl Pavel Kábrt pokřtěný jako katolík, v dospělém věku se přidal ke Svědkům Jehovovým, s nimiž se před lety názorově rozešel. I on je technicky zaměřený: „Když jsem hledal Boha, tak jsem chtěl fakta, ne pohádku nebo berličku, která mně pomůže život žít,“ vysvětluje cestou z litvínovské přednášky v autě Armády spásy, pro kterou pracuje. „Zjistil jsem, že evoluce je vlastně jen náhradní náboženství a fakta mě prostě tlačila hledat dál.“
Dospělí, kteří v Česku docházejí na kreacionistické přednášky, jsou většinou věřící, kteří podle Votočka „hledají v rozumové rovině racionální a uspokojivou odpověď na otázky, které život přináší.“ Zároveň je ale navštěvují lidé, kteří jsou jejich opakem a jakoukoli alternativou k evoluci pohrdají: „Vlastně na přednášku přijdou už s tím, že mi na konci dají otázku, se kterou si nebudu vědět rady, oni si to vychutnají a odejdou středem,“ říká Votoček. „V podstatě jen hledají důkazy, které by do jejich evoluční filozofické nadstavby zapadaly.“
Přání je otcem myšlenek i u kreacionistů, kteří hledají v evoluci slabá místa, aby celý princip postupného vývoje zpochybnili. Jde jim totiž o to, aby z českých učebnic zmizely „dogmatické výroky, jež vycházejí z evoluční filozofie a ne ze solidní experimentální vědy,“ jak říká Votoček.
Zarážející je, že i na odborné úrovni bývá v Česku spor plný předsudků a osočování z dogmatismu, popřípadě blouznění a iracionality. „Jelikož je evoluce jako taková prokázaným faktem přírodních věd, představují pochopitelně pro přírodovědce kreacionisté snadný terč. Zároveň ale do své kritiky zahrnují i to, co je podle některých dnešních biologů docela dobře obhajitelné - totiž mínění, že evoluce sleduje inteligentní plán,“ říká profesor Jiří Vácha z Ústavu patologické fyziologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, který se od zde prezentovaných názorů kreacionistů jako Kábrt nebo Votoček rozhodně distancuje. V zájmu racionálnosti diskuse je podle něj důležité rozlišovat mezi kreacionisty, kteří trvají na doslovném výkladu biblického stvoření v šesti dnech a takzvaným inteligentním plánem.
Vyhnout se nedorozumění v debatě, která operuje paleontologií, taxonomií, mikrobiologií, filozofií či teologií je těžko myslitelné pro laika, ale mantinely vědecké diskuse si musejí ujasňovat i odborníci: „To co bylo zprvu jen návodem k bádání (metodologickým redukcionismem), se stává tvrzením o podstatě bytí (ontologickým redukcionismem),“ uvádí Vácha. „Prodloužení darwinismu za oblast empiricky zjistitelného můžeme nazvat darwinismem filozofickým. Popřípadě tam, kde se stává nesnášenlivým světonázorem, darwinismem ideologickým,“ charakterizuje profesor Vácha jeden z problémů názorového konfliktu, který mezi darwinismem a inteligentním plánem probíhá v odborné literatuře.
Štrasburk radí a informuje Týká se ale tenhle problém našeho každodenního života? Mezivládní organizace Rada Evropy založená v roce 1949 musí být přesvědčena, že ano. Pokud by nebyla, pak by parlamentní shromáždění této organizace, která je strážcem evropských lidských práv a občanských svobod, neschválilo v říjnu 2007 rezoluci číslo 1580. V ní důrazně varuje resorty školství 47 členských zemí před kreacionismem a inteligentním plánem.
„Pokud nebudeme opatrní, může se kreacionismus stát hrozbou pro lidská práva,“ uvádí dokument. „Kreacionisté představují reálnou politickou sílu a chtějí nahradit demokracii teokracií. Jsme svědky množících se způsobů myšlení, které útočí na samotné jádro poznání, které jsme pečlivě vystavěli na přírodních zákonech, evoluci a našem místě ve vesmíru,“ hájí rezoluce Darwinovu teorii proti alternativě.
V přiložené analýze šíření kreacionismu v Evropě není kupodivu největším padouchem americký evangelík, ale turecký muslim Harun Yahya, který jako vydavatel a autor rozeslal školám ve Francii, Švýcarsku či Belgii svůj Atlas stvoření (ke stvořitelství se vedle biblických křesťanů hlásí i ortodoxní islám a judaismus). Jako případy plíživého kreacionismu v sousedství ČR uvádí rezoluce iniciativu někdejšího náměstka polského ministerstva školství Miroslawa Orzechovského, který roku 2006 označil darwinismus za vylhanou pohádku a spolu s europoslancem Maciejem Giertychem požadoval zrušení jeho výuky na státních školách. Podobnou snahu prosazovala před ním i srbská ministryně školství Ljiljana Čoličová nebo patriarchové ruského pravoslaví.
„Oficiálně je tady velice tvrdé informační embargo. Já jsem se nikdy nebál o tom se studenty mluvit, protože jsem přesvědčen, že tato znalost patří k všeobecnému vzdělání, ale je to bohužel jen moje osobní iniciativa,“ říká Libor Votoček.
Štrasburské strážce vědeckosti ve školství by možná znepokojilo, že na českém gymnáziu vyučuje fyziku. Jak vlastně vykládá teorii velkého třesku, která podle něj odporuje prvnímu i druhému termodynamickému zákonu o zachování energie - o datování události ani nemluvě? „Já to neobcházím. Řeknu studentůn oficiální pohled z učebnice, a pak řeknu i tu alternativu. Ví se to o mně a já to vědecky obhájím,“ říká pedagog, který tak ovšem před rodiči ani kolegy prý zatím činit nemusel. „Zatím se tím nikdo nezabýval v tom smyslu, že by ho to pohoršovalo a požadoval podrobné vysvětlení,“ říká pedagog, který nesouhlasí s tím, aby se miliardové stáří sluneční soustavy a její samovolný vznik z chaotických mračen a plynů uváděl v učebnicích jako prokázaný a nezpochybnitelný fakt.
Votoček ani Kábrt se netají tím, že by si přáli, aby se kreacionismus dostal do školních osnov: „První krok by byl, že by se obě teorie vyučovaly vedle sebe jako rovnocenné,“ navrhuje volnou soutěž konceptů Pavel Kábrt. „Lidi nejsou hloupí a aspoň by si mohli vybrat. Už mě i jeden učitel biologie, i když je to evolucionista, v Duchcově pozval do své hodiny biologie. Že o tom nic neví a proč by se měl namáhat, tak si pozve kreacionistu. A pár rodičů mi říkalo, že se dětem o kreaci ve škole aspoň zmiňovali.“ Darwinovi disidenti Co se týče vlivu kreacionistické teorie, jejíž výuku na školách v USA podporoval i bývalý prezident George W. Bush, je v českém, převážně ateistickém prostředí zatím neprůchodná. Když ale minulý měsíc na cyklus přednášek „Kde jsme ztratili křídla?“ jihoafrického profesora biologie Waltera J. Veitha přicházely do Kongresového sálu v Praze stovky lidí, mohlo se zdát, že proklamovaně agnostická veřejnost projevuje o alternativy k evoluční teorii nebývalý zájem.
„První den tam bylo dokonce sedm set lidí, což pro nás bylo překvapení, ale celé akci předcházela v Praze asi třítýdenní, mohutná reklamní kampaň, jejíž náklady šly do mnoha set tisíc korun,“ říká Votoček za společnost Maranatha, která je spojována s adventistickou církví a českým miliardářem Radimem Passerem. „Oslovili jsme asi 400 tisíc pražských domácností, rozesílali osobní pozvánky, zajistili velké plakáty a upozorňovali na cyklus i v tramvajích. Bez těchto informačních kanálů by se nám nepodařilo oslovit takový počet lidí v tak krátkém čase. Když jsme dělali navazující cykly sedmi večerů, které jsme inzerovali jen na internetu a v našem obchodě, víc než třicet lidí tam nepřišlo.“
A není divu. Vždyť vývoj, často v učebnicích ilustrovaný shrbeným neandertálcem, který rozhodně kráčí pleistocénem směrem k naší vzpřímené současnosti, vnímají absolventi základních škol jako nezbytnou danost. „Při pohledu do historie vidíme pokrok v technologiích i poznání, a lidé mají představu, že nejen oni procházejí vývojem krok za krokem, ale že i příroda se takto vylepšovala sama od sebe, krok po kroku. A právě s touhle představou, troufám si říct, určitá skupina vědců poněkud nečestným způsobem podsouvá lidem svou filozofii. Podle mě je to čistě filozofická nadstavba, která nemá s vědou nic společného. Je to spor mezi filozofií a filozofií, ne mezi vědou a vědou,“ opakuje Votoček.
Nejen metody šíření, ale i hlavní témata českých kreacionistů se velice podobají těm americkým, které únorový speciál časopisu Scientific American v článku „Nejnovější tvář kreacionismu“ shrnuje následovně: „Tvrdí, že se evoluce nezakládá na poznatcích vědy, nebo je s nimi dokonce v rozporu, že vývojová teorie ohrožuje morálku, náboženství a společnost a že čestný přístup a spravedlnost vyžadují, aby se kreacionismus vyučoval paralelně s evolucí.“
Netřeba s českými kreacionisty a zastánci inteligentního plánu souhlasit, ba ani jim naslouchat (jak ostatně napovídá rezoluce Rady Evropy), nemusí být ale od věci se na evropské pokračování debaty o teorii inteligentního Stvořitele alespoň připravit. Také proto, že inteligentní plán není jen výrazem nekritické víry náboženských fundamentalistů. Když svědek obžaloby v televizních Simpsonech (díl Kreacionismus versus evoluce) na otázku své kvalifikace prohlásí, že má „doktorát z pravdologie na Křesťanské technice“, utahuje si animovaný seriál z „erudovanosti“ některých kreacionistů ověšených tituly z provinčních univerzit, jež jsou podporovány nejrůznějšími církvemi a kteří se jistě objevují také v Evropě. Pakliže si ovšem dnes na internetu vyhledáme stránky „darwinovských disidentů“ při teoretickém ústavu Discovery Institute v americkém Seattlu, zjistíme, že k revizi všeplatnosti neodarwinovských interpretací se hlásí i vědci z tak prestižních vzdělávacích institucí, jako jsou Massachussets Institute of Technology, Yaleova univerzita, Johns Hopkins University, Cornell nebo britské univerzity v Oxfordu a Cambridge.
Ohrožují snad tihle „disidenti“ vědecký kredit svých ústavů a intelektuální rozvoj mládeže? Jsou to fanatici, kteří by měli přijít o granty? Tyhle otázky nemusejí zůstat na půdě prodarwinistické akademie ve Spojených státech. „Pokud se darwinismus drží empiricky zjistitelného, je biologickou teorií o příčinách evoluce a jako biologická teorie je vystaven konkurenci s případnými jinými tbiologickými teoriemi,“ uvádí profesor Vácha, který se k darwinovskému disentu při americkém Discovery Institute také hlásí. „I v rámci biologie samotné existuje dnes už i významná opozice proti darwinistickému ,panselekcionismu‘, například teorie emergentního pořádku, která ukazuje, jak se útvary spontánně vynořují z komplexní, chaotické dynamiky života.“
I sto padesát let po revoluční Darwinově teorii z knihy O vzniku druhů, by se tedy mohlo ukázat jako krátkozraké házet každou jinou alternativu a priori do stejného pytle s náboženskými blouznivci. Obzvláště v Evropě, která si v minulosti zakládala na svobodné výměně názorů. Třebaže ne přímo na základních školách.
„Škoda že tu nebyl náš dějepisář, ten by mu určitě oponoval,“ říká po přednášce Pavla Kábrta jedna z učitelek, které po přednášce odváděly zhruba padesátku žáků zpátky do litvínovské školy, kde je prý nastíněná látka ve školních osnovách teprve čeká. A když si pár studentů k přednášejícímu dojde pro cédéčka s dalšími informacemi, pedagožka jim pohrozí, že z těch materiálů budou na příští hodinu muset připravit referát.
Do roku 1989 oponovali Darwinově evoluční teorii v Československu okrajově Svědkové Jehovovi, případně adventisté. I polistopadové diskuse s americkými lektory - kreacionisty vnímali studenti primárně jako nábor reformovaných církví. Zjistil jsem, že evoluce je vlastně jen takové náhradní náboženství a fakta mě prostě tlačila hledat dál
Pavel Kábrt kritik darwinismu
Kreacionisté představují reálnou politickou sílu a chtějí nahradit demokracii teokracií. Jsme svědky množících se způsobů myšlení, které útočí na samotné jádro poznání, které jsme vystavěli na přírodních zákonech, evoluci a našem místě ve vesmíru.
Rezoluce Rady Evropy
I v rámci biologie existuje dnes už významná opozice proti darwinistickému „panselekcionismu“, např. teorie emergentního pořádku
Jiří Vácha biolog
O autorovi| JAN ČÁP, Autor je redaktor Orientace
