Střední Evropa včetně České republiky tím pádem vypadala jako region, který má velké ekonomické potíže, i když to nebyla pravda. Fond to dělal kvůli tomu, že hledal nové pole působnosti, řekl Standardu Hampl. Vliv Mezinárodního měnového fondu před finanční krizí upadal a téměř nikdo si od něj nepůjčoval. „Zareagoval jako klasická byrokratická instituce,“ komentuje to Hampl. Tyto názory prezentoval už loni opakovaně v zahraničním tisku.
Fond je jakousi „akciovkou“ členských zemí včetně České republiky a svůj provoz platí z úroků ze zvýhodněných půjček, které poskytuje zemím v ekonomických potížích.
Pokračování na straně 15
Dokončení ze strany 1
Podle viceguvernéra ČNB Hampla vše bylo způsobeno tím, že řada mezinárodních studií včetně těch Mezinárodního měnového fondu vycházela z dat Banky pro mezinárodní platby. Tato instituce omylem sečetla úvěry všech finančních ústavů vlastněných zahraničními bankami v Česku a označila je jako úvěry poskytnuté zahraničními bankami. Znamenalo to například, že u České spořitelny byly sečteny úvěry, které v Česku poskytla. Ty pak byly označeny jako peníze, které jí půjčil její vlastník, rakouská Erste. Navíc část analytiků tvrdila, že si české domácnosti půjčovaly v zahraničních měnách. Přitom šlo v 99,9 procenta o půjčky v korunách a v České spořitelně mají Češi vklady, které převyšovaly objem úvěrů. Naopak Česká spořitelna posílala peníze do Rakouska. V zahraničním tisku se potom loni objevilo hned několik článků varujících před možným kolapsem zemí střední Evropy. Většina autorů přitom hodnotila dohromady situaci v celé střední a východní Evropě. Mezi zadluženou Ukrajinou a Českou republikou jsou ale rozdíly.
Mezinárodní měnový fond na chyby v jeho analýzách upozorňovala i Česká národní banka, říká Hampl. Skutečný stav věci vysvětlovala i vystrašeným investorům. Přitom právě fond má předkládat svým členům analýzy a pomáhat jim v nesnázích. „Je to úsměvné. Pro Českou republiku by bylo lepší, kdyby tehdy fond neříkal nic,“ dodává Hampl. „Mimochodem, za poslední rok tyhle věci říkal několikrát a nevím, proč si toho novináři všimli, až když jsem dal rozhovor Standardu.“
