Výkonný laser, ochrana počítačů před napadením nebo inteligentní systém řízení provozu letadel. Tak vypadají dosavadní výsledky českých výzkumů financovaných americkými penězi. Díky mezistátní dohodě jejich počet zřejmě ještě vzroste.
Až dvakrát více letadel bude moci přistávat na stávajících letištích. Postačí jen lepší koordinace. Stroje vybavené počítačovým „mozkem“ se na úhybném manévru ve vzduchu samy domluví, věří čeští vědci.
Řídící věž poskytuje nyní letadlu povolení pro určitou část vzdušného prostoru. Zaručuje mu, že se tam nesetká s jiným strojem. „Silnici ale také nemáte rezervovanou pro jedno auto, různá vozidla se na ní potkají a vyhnou,“ podotýká Michal Pěchouček z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Stejně by to podle něj mohlo fungovat ve vzdušném prostoru.
Každé letadlo bude vybavené speciálním programem. Ten vytvoří mapu okolního vzdušného prostoru a identifikuje stroje, které do něj vletí. Naváže s nimi spojení a spouští vyjednávací algoritmy. Programy pak společně najdou úhybný manévr, který zabrání kolizi a zároveň se při se něm spotřebuje co nejméně paliva. „Není příliš pravděpodobné, že by počítač převzal veškerou vládu nad letadlem plným cestujících,“ domnívá se profesor Pěchouček. Systémy ale mohou dát doporučení letovému dispečerovi, který vše zkontroluje a schválí.
Michal Pěchouček s kolegy vyvíjí už řadu let za peníze od americké armády speciální systémy umělé inteligence, které vzájemně spolupracují a vyjednávají. Vědci je montují do bezpilotních letadel a testují, jak se stroje dorozumívají.
Modelovali třeba jejich spolupráci při hašení požáru. Nyní s finanční podporou amerického Úřadu pro civilní letectví (Federal Aviation Administration) zkoušejí, jak by se ve vzdušném prostoru mohly vyhýbat dopravní letouny.
Haló, máme zájem „Naše spolupráce s Američany začala pět dní po vstupu Česka do NATO. Tehdy mi zavolali, že mají zájem,“ vzpomíná Vladimír Mařík, vedoucí katedry kybernetiky ČVUT. Vše odstartoval malý výzkumný projekt, v rámci něhož si americká strana české vědce otestovala. „Od té doby si postupně budujeme renomé spolehlivého partnera, který odevzdává práci včas a v dobré kvalitě, nestaví vzdušné zámky, ale zároveň nachází kreativní řešení,“ říká profesor Pěchouček.
Kybernetici z ČVUT patřili k několika málo českým týmům, které si americké armádní agentury vyhlédly a daly jim peníze na výzkum. Kromě nich spolupracovali ještě například s turnovskou firmou Crytur (specializovala se na hledání miniaturních defektů v různých materiálech) nebo s Fyzikálním ústavem Akademie věd. Tým Jarmily Kodymové spolupracuje od roku 1997 s americkou výzkumnou laboratoří na vývoji speciálního chemického kyslíkjodového laseru. Ten dosahuje velmi vysokých výkonů. Může se stát součástí komplexního obranného protiraketového systému určeného k ničení balistických raket s dlouhým doletem, a to hned po jejich startu (tedy ještě nad územím agresora).
Vědci vedení Eduardem Huliciusem se ve Fyzikálním ústavu zase věnují testování nových typů polovodičových sloučenin – takzvaných nitridů. „Před dvěma lety nás oslovila americká firma Kyma s nabídkou na spolupráci,“ vzpomíná docent Hulicius. Na e-mail původně vůbec nereagoval, protože měl rozpracovanou řadu jiných projektů. Posléze se ale dohodli a začal s kolegy pro americkou firmu zkoumat vlastnosti vzorků, které jim dodávala. „Naše výzkumy mohou jednou vést třeba k tomu, že se radary výrazně zmenší,“ doufá Eduard Hulicius. Češi v elitním klubu Nyní se ovšem možnost bádat za dolary otevírá všem českým vědcům i firmám, ne jen těm pečlivě předvybraným. V červnu totiž v Bruselu podepsali ministři obrany Česka a Spojených států dohodu o spolupráci ve výzkumu. Zařadili jsme se tak do „elitního klubu“ – podobnou smlouvu uzavřelo s USA zatím jen deset států (třeba Velká Británie, Německo, Francie, Finsko nebo Kanada).
„Dohoda nám bezprostředně nepřináší peníze, ale otevírá brány, kterými se dostaneme ke slušným finančním prostředkům,“ vysvětluje profesor Mařík. Díky ní mohou české týmy soutěžit o peníze u amerických armádních agentur, ale třeba i u Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) nebo u Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA). Ty dosud musely, když chtěly spolupracovat s Čechy, požádat o výjimku. Nyní už to nebude potřeba. „Čeští vědci mohou získat statisíce, miliony nebo i desítky milionů dolarů. Konkrétní výše částky nehraje až tak významnou roli. Hlavní je, že začneme spolupracovat se špičkovými americkými výzkumnými institucemi, což nás výrazně posune,“ domnívá se Vladimír Mařík.
Akromě smlouvy má Česko oproti většině zemí další výhodu: v únoru tady otevřel svou kancelář americký Úřad pro námořní výzkum (ONR). Praha se tak po Londýně, Tokiu, Singapuru a Santiagu de Chile stala teprve pátým městem, kde má americký námořní výzkum své zastoupení. Pod působnost pražské kanceláře spadá celá střední a východní Evropa. „Vybrali si Prahu, protože máme spoustu dobrých myšlenek a nápadů,“ domnívá se profesor Mařík. Zaměstnanci kanceláře by měli sledovat práci vědců v daném regionu a vyhledávat projekty, které stojí za to podpořit. Budou se na ně ovšem přímo obracet i zdejší vědci. A nemusí mít zájem pouze o granty námořnictva. Americký systém podpory je natolik provázaný, že přes zdejší kancelář lze získat peníze od pěchoty nebo třeba od NASA. A spolupráce může mít ještě širší podobu. „Například jsme finančně podpořili mezinárodní konferenci o počítačové bezpečnosti, která se konala v Praze,“ uvádí mluvčí ONR Peter Vietti.
Kudy poplují piráti?
Čeští kybernetici řádově získají z amerických zdrojů statisíce dolarů. Většina z této částky se použije na platy. „Díky tomu mohu našim vědcům zaplatit více, než je zvykem jinde na univerzitě. Stále to ovšem nejsou částky, které by mohli vydělat v soukromé firmě,“ upozorňuje Vladimír Mařík.
Loni dostala katedra kybernetiky od Američanů celkem asi 700 tisíc dolarů, ale to je podle profesora Maříka jen špička ledovce: „Systémy, které vyvineme, můžeme dále prodávat průmyslu a tak získáme další peníze.“ Stačí se jen dohodnout s americkou stranou. O výzkumu mohou navíc Češi psát články a hovořit s novináři. Nic nepodléhá utajení. „Jen musíme americké straně předávat zprávy o výsledcích,“ podotýká profesor Pěchouček. Ty mohou Češi navíc po dohodě s Američany zpeněžit.
Katedra kybernetiky získala podporu hned pro několik projektů: třeba na simulaci chování somálských pirátů. „Využíváme data o místech přepadení, o pirátských základnách a přesných trasách komerčních lodí a propočítáváme, kde může dojít k přepadení,“ vysvětluje Michal Pěchouček.
Dalším projektem podpořeným dolary je počítačová bezpečnost. Vědci monitorují provoz v počítačových sítích a snaží se statistickými metodami odhalit podezřelé chování. „Projekt jsme začali zpracovávat pro armádu. V roce 2009 však byla založena malá firma Cognitive Security, která převedla výsledky výzkumu do podoby komerčního produktu a začala ho prodávat mimo jiné i na českém trhu. Univerzita tak dostane část zisku z prodeje licencí,“ říká profesor Pěchouček.
V úvodu zmíněný systém pro koordinaci bezpilotních letadel nese označení Agentfly. Kromě toho, že poznatky českých vědců možná využívá americká armáda, koupila je před časem také britská zbrojovka BAE Systems. „Bezpilotní letadla sice mohou nést nějakou zbraň, ale my se přímo nezabýváme zbraněmi,“ říká Vladimír Mařík.
Ale nevadí vědcům, že pracují na vývoji technologií, s jejichž pomocí se bude válčit? „Naše projekty přispívají k větší přesnosti a bezpečnosti obranných operací, tudíž v konečném důsledku ke snížení počtu civilních i armádních obětí,“ míní Michal Pěchouček. A technologická převaha je podle něj jedinou efektivní zbraní proti dnešním hrozbám, jako jsou kybernetická kriminalita nebo sofistikovaný terorismus.
