TRIPOLIS/PRAHA Bývalý americký prezident Ronald Reagan mluvil o libyjském vůdci jako o „vzteklém psu Blízkého východu“ a USA za jeho vlády oplácely Tripolisu jeho teroristické choutky bombardováním. Libyi bylo ostatně dlouhá léta vyhrazeno čelné místo na americkém seznamu zemí podporujících terorismus, vzájemný obchod se rovnal nule. Nevyzpytatelný a výstřední Muammar Kaddáfí sice vládne této severoafrické zemi dál, včerejší přílet americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové do Tripolisu ale svědčí o tom, že něco se přece jen změnilo.
Kaddáfí se před pěti lety zřekl vývoje zbraní hromadného ničení, jeho režim přiznal odpovědnost za teroristické útoky a zavázal se odškodnit jejich oběti (byť zatím zůstalo jen u slibu). A Američané vzali Libyi na milost. „Tato cesta je uznáním, kam se americko-libyjské vztahy dostaly,“ mohla tak včera Riceová říct novinářům, kteří ji na cestě do Tripolisu doprovázeli. „Je to ale jen začátek, nikoliv konec celého příběhu,“ neopomněla však podle agentury Reuters dodat. Setkání ve stanu?
Washington nešetřil v souvislosti s její návštěvou superlativy. Ministerstvo zahraničí ocenilo „strategický závazek“ Libye vzdát se zbrojních programů a i sama Riceová na předchozí zastávce v Lisabonu mluvila o „historickém okamžiku“. Ten spočívá v době, která uplynula od předchozích návštěv vrcholných amerických politiků. Jak připomněla agentura AP, včerejšímu příletu Riceové předcházela návštěva tehdejšího viceprezidenta (a pozdějšího prezidenta) Richarda Nixona v roce 1957. A poslední šéf diplomacie - John Foster Dulles - navštívil Tripolis dokonce v roce 1953, tedy ještě předtím, než Riceová přišla na svět.
Její přílet sice provázely vzletné fráze, návštěva má ovšem především pragmatický obsah. Riceová chtěla během setkání s Kaddáfím mluvit jak o naplnění slibu odškodnit oběti teroristických útoků spáchaných s libyjskou účastí, tak o snazším přístupu amerických firem na lukrativní libyjský energetický trh a v neposlední řadě i o bezpečnostní spolupráci, konkrétně pomoci v boji s terorismem. Militantní islamistické kruhy jsou totiž i v Libyi líhní stoupenců teroristických organizací, jako je Al Kajda. Včera bezprostředně po příletu Riceové do Tripolisu ale nebylo jasné, kdy a kde přesně se americká ministryně s Kaddáfím setká. Vyloučeno nebylo, že se tak stane v beduínském stanu za přítomnosti ženské stráže, kde libyjský vůdce přijal i předchozí západní politiky.
Kaddáfí vysekl slovní poklonu Riceové už loni v rozhovoru pro televizi Al Džazíra. Mluvil o ní familiárně jako o „Líze“ a prohlašoval: „Jsem na ni hrdý, protože je to černá žena afrického původu.“ A kvitoval, jak Riceová dokáže „poroučet arabským vůdcům“.
Návštěva americké ministryně má vyslat i signál dalším zemím, jejichž režimy jsou kvůli výrobě zbraní hromadného ničení trnem v oku USA i zbytku Západu - zvláště Íránu a Severní Koreji. „Tato cesta ukazuje, že USA nemají trvalé nepřátele,“ komentovala včera Riceová změnu postoje k Libyi. To, že Tripolis už nepatří mezi zaryté nepřátele Američanů, ale ještě neznamená, že mezi oběma zeměmi nyní pučí vřelé přátelství. Vzájemný obchod sice podle agentury Reuters vzrostl z někdejší nuly na loňských 3,9 miliardy dolarů a do libyjského energetického - tedy hlavně ropného - sektoru míří americké giganty jako ExxonMobil či Chevron, řada společností si ale stěžuje na byrokratické překážky v ještě stále značně socialistickém prostředí. Nedávno se také konečně podařilo vytvořit společný fond pro odškodnění obětí libyjských teroristických útoků a odvetných amerických náletů, peníze ale do něj doposud nepřišly. A nelibost v USA vyvolává i fakt, že v Libyi jsou dále vězněny údajně až stovky odpůrců režimu.
***
„Jsem na ni hrdý, protože je to černá žena afrického původu,“ tvrdil už loni Kaddáfí
