ŠTRASBURK/BRUSEL Češi si možná myslí, že politici, které zvolili do europarlamentu, vzájemně spolupracují. Ve Štrasburku přece zastupují nejen své strany, ale i Česko.
Realita je ale úplně jiná.
Osobní animozita mezi některými členy štrasburské čtyřiadvacítky dosahuje místy až komických rozměrů. Má ale jasné důsledky: oslabení českého hlasu v parlamentu unie.
Například Jan Zahradil (ODS) nedávno odmítl podepsat petici Libora Roučka (ČSSD) proti bariérám na zaměstnávání nováčků, ačkoli se občanští demokraté volným trhem zaštiťují, přestože za pád restrikcí slibovali lobbovat všichni čeští europoslanci. Zahradil totiž nebude podporovat akci „politické nuly“ (Zahradilův výraz) Roučka, který naopak nemá v lásce „zaťatého“ (Roučkův termín) Zahradila.
Podobně si Jana Bobošíková (nezávislá) dává pozor na to, aby její jméno nebylo pod ničím, kde už je podpis Vladimíra Železného (ND). „U nás se politika chápe jako válka a projevuje se to i tady,“ přiznává Richard Falbr (ČSSD), který učinil jediný - a neúspěšný - pokus zorganizovat společné setkání všech českých europoslanců. „Nebyl o to zájem,“ krčí rameny Falbr.
„Jsou to jednotlivosti, ale něco odrážejí,“ komentuje české spory v europarlamentu jeho znalec Yannick Laude, mluvčí liberálů. Slovenská europoslankyně z lidovecké frakce Zita Pleštinská mluví podobně. „Češi sami sebe oslabují. My se také chytneme a politicky stojíme každý jinde. Ale pravidelně se scházíme a vždycky si to vyříkáme,“ popisuje vztah mezi čtrnácti slovenskými europoslanci Pleštinská. Nejhorší vztahy jsou uvnitř české konzervativní čtrnáctky. Devět europoslanců za ODS, dva lidovci, dvojice Josef Zieleniec - Tomáš Zatloukal (SNK-ED) a Jana Hybášková (ED) jsou všichni ve Štrasburku pod střechou eurolidovců a měli by fungovat jako jeden tým. Opak je ale pravdou. „Je to takový zápas ve volném stylu,“ říká lidovec Jan Březina.
Pokračování na straně 2
Dokončení ze strany 1
„Tak já vám řeknu, jak to funguje: teď jsem chtěla po Zahradilovi, jak mám hlasovat o emisích u aut, protože se tomu nevěnuju. A on mi odmítl hlasovací list dát!“ rozčiluje se Hybášková.
„Hlasovací list je duševním vlastnictvím ODS, náš tajemník nad tím makal do dvou do rána. Jana Hybášková není členkou ODS,“ říká prostě šéf eurobuňky strany. Sám pak z faktu, že se Češi sdružení pod eurolidovci (EPP-ED) spolu nestýkají, viní Josefa Zielenience. „Je to opravdu on. Kvůli jeho věčnému rýpání, poučování a povyšování se debaty vždycky zvrhly v hádku. Nemá cenu poskytovat tomuhle prostor,“ uvádí Zahradil.
„Pan Zahradil je asi nervózní kvůli prezidentské volbě, měl by se uklidnit,“ vrací mu to Zieleniec. „Česká národní delegace v EPP-ED neexistuje. Je tu klub ODS a pak dva podkluby,“ přiznává Březina.
Poraženými jsou zatím všichni. Na vlivných postech v největší straně eurosněmu mají Češi méně lidí než stejně zastoupení Maďaři a Maďaři mají obecně silnější slovo - nová budova parlamentu byla pojmenovaná po maďarském bojovníkovi za svobodu Józsefu Antallovi, a ne daleko známějším Václavu Havlovi.
Jiný příklad? Europoslanci za ODS málem odhlasovali snížení počtu evropských mandátů pro Česko, protože se řídí názorem britských toryů a kvůli neexistujícímu komunikačnímu kanálu nevěděli, co věděli jejich čeští kolegové ve dveřích vedle.
Samotné Čechy to příliš nepálí, odkazují na politické rozdíly mezi sebou. Stýskají si nejvíc komunisté. „Je škoda, že nemáme pevné fórum, kde bychom se vídali,“ říká Jaromír Kohlíček (KSČM). „Je to pracné obíhat každého zvlášť, a stejně se to málokdy podaří,“ dodává.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
