A prohlašují: „Rusko nás baví jako nikdy předtím!“ Mnoho zahraničních pracovníků opustilo letos Rusko kvůli ohromné devalvaci začátkem roku. Žít tam se prostě pro mnohé stalo nevýhodné. Mezi vrcholovými manažery platí, že do Moskvy se nejezdí za pohodlným životem, ale kvůli zkušenostem. Pro každodenní žití totiž není ruská metropole příliš lákavá - patří mezi nejdražší a také životní prostředí v ní je špatné. Častý smog a téměř nedýchatelný vzduch, který způsobují zahlcené dopravní komunikace, to je Moskva. Jezdit do práce vozem je nesmyslné. Provoz bývá velmi hustý a zácpy jsou na denním pořádku. I manažeři zvyklí na limuzíny se proto musí spokojit s hromadnou dopravou.
Opravdový odchod cizinců pak nastal v polovině roku, kdy se manažeři stali pro ruský trh zbytečně drahými. Ti, kteří zůstali, včetně některých českých manažerů, ale říkají: Rusko bude cizince potřebovat dál. Schopnost vidět byznys komplexněji než jen jako operativní řízení, přínos zkušeností, vize a výkon nesoucí výsledek, to jsou podle nich atributy, které v Rusku ocení každý zaměstnavatel. A rád za to vezme do týmu člověka jakékoli státní příslušnosti.
Navíc maximální tlak na dosažený výsledek, který na vrcholové manažery na západ od ruských hranic začal silně doléhat až nyní, je v Rusku úplně běžný.
„Tlaky jsou tu denní chleba od prvního dne, co jsem nastoupil! Výsledky a viditelný rozvoj byznysu jsou něčím, co musí dokázat každý senior manažer. Samozřejmě platí, že cizinec je dražší než někdo místní, a o to víc se od něj čeká, krize nekrize,“ prohlašuje Radim Svoboda, který pracuje jako manažer pro ruskou pobočku mezinárodní reklamní a marketingové sítě Leo Burnett.
Moskva se změnila Ruská ekonomika se ale otřásla a vzniklé zemětřesení postihlo spotřebitele, kteří začali přemýšlet jinak. Změnili priority, a s nimi i své plány. To má samozřejmě dopad také na manažery, zvlášť, pokud působí v reklamě.
Moskva se během posledního půlroku změnila. Lidé méně rozhazují. Restauracím ubyli zákazníci. Obsluha se stala profesionálnější a porce se smrskávají na talířích. Zbohatlíci, zvyklí ještě před rokem pravidelně poobědvat v nějaké lepší restauraci, teď začali objevovat plastové krabičky na jídlo a svůj oběd si připravují sami doma večer předem. Dlouho neotřesitelná branže luxusních značek dostala tvrdý zásah. Ti, kteří vydávali horentní sumy za značkové výrobky v luxusních buticích, přemýšlejí náhle jinak a nové koupě dvakrát zvažují. Nic z toho samozřejmě nedělají dobrovolně.
„Ještě víc se taktizuje. Někteří přemýšlejí, jak se dostat z krize, jiní uvažují, s čím se z ní dostat. Pro velké společnosti to byla výzva ke zefektivnění procesů, potvrzení jejich dlouhodobých záměrů a pro upevnění pozic na trhu, který se otřásl.“ říká Svoboda. „Komu se to podaří nebo už podařilo pochopit, má neskutečnou výhodu proti těm, kteří jen přešli do ,vyčkávacího‘ nebo ,bezpečného‘ režimu,“ dodává. Také on musel přijmout úsporná opatření, včetně redukce týmu. Zdá se, že vše proběhlo efektivně, protože ruské Leo Burnett přibyli dva noví klienti.
Podle Svobodových slov se také hodně změnila loajalita zaměstnanců. Před krizí museli manažeři v Rusku o své lidi pečovat, protože ti mohli kdykoli odejít jinam. „Do krize bylo běžné, že zaměstnanec požádal o padesátiprocentní zvýšení platu a když tuto sumu nedostal, dal výpověď. Byl si totiž jistý, že jinde takové peníze dostane. Manažer proto musel být do jisté míry velice citlivým diplomatem. Dnes už to neplatí,“ popisuje Svoboda.
Podle něj nejenže horentní sumy na výplatních páskách už nenajdete téměř v žádném průmyslu, ale i případný odchod na pozici s tučnou cifrou je vlastně sázka do loterie. „Ve změněném ekonomickém klimatu už totiž nemáte tu jistotu, že ,kdyby to neklaplo, klapne to jinde‘,“ tvrdí manažer.
Vedoucí pracovníci jsou přesto z dnešního Ruska nadšení. Už nemusí tak citlivě vyjednávat s podřízenými a zkušenosti získané v tomto prostředí dobře uplatní i jinde. I proto je Rusko baví víc než dřív.
