Pondělí 4. července 2022, svátek má Prokop
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Cestu do pekel dláždí prohibice

Česko

Láká nás tolik škodlivin, ale jen jedna se stává hlavním cílem restrikce. Dnes je to tabák, před devadesáti lety to byl alkohol.

Ze všech aktů sociálního inženýrství se v paměti asi nejhlouběji zapsala prohibice. Slyšíme-li výraz prohibice, ve většině případů je řeč o prohibici alkoholu. A slyšíme-li prohibice alkoholu, můžeme se vsadit, že řeč je o té americké z let 1920 až 1933.

Byla zavedena před 90 lety a nezáleží moc na tom, jestli 29. ledna, jak uvádí ČTK, nebo už 16. ledna, jak nás ubezpečuje Wikipedie. Jisté je, že ten krok - úředně řečeno Zákon o národní prohibici alias Volsteadův zákon, jinými slovy 18. doplněk americké ústavy - zanechal hlubokou stopu ve společnosti i kultuře. Tak hlubokou, že americkou prohibicí a její zkušeností se oháníme dodnes, aniž bychom byli schopni doložit, do jaké míry ta argumentace sedí.

Stačí se podívat do českých médií. „Vzpomeňme, když se v Americe ve třicátých letech zavedla prohibice, co to způsobilo. Škoda byla daleko větší než přínos,“ tvrdí senátor Vladimír Dryml v debatě o plošných kontrolách alkoholu u řidičů. Že by opilost za volantem souvisela s Al Caponem? Že by gangsteři se zakázaným alkoholem nejenom kšeftovali, ale též pod jeho vlivem řídili?

„V Americe se údajně nikdy nepilo s takovým gustem jako v době prohibice,“ říká dokumentaristka Bára Kopecká v debatě o toleranci drog. Společný jmenovatel tu zdůrazňuje i českoamerický podnikatel Richard Zákupa: „Restrikce vždy zvyšuje zájem - například v Americe se nikdy tolik nepilo jako za prohibice.“

A Jaromír Jech, místopředseda Svazu měst a obcí, se opírá o zkušenost prohibice i v postoji k hazardu: „Kdo trochu zná historii, ví, jak posílila mafie v Americe v době prohibice. Totální zákazy nic neřeší.“ To je ono, spojení prohibicekriminalita-mafie, tady koření dodnes platné poselství americké praxe schválené před devadesáti lety.

Ikonické události ovšem žijí vlastním životem. Spojujeme si je s obrazy, jaké známe z tradované legendy, z literatury i filmů, aniž bychom studovali detaily.

Přiznejme si, že ta kultovní díla jsou jiná káva než historické, ekonomické a sociologické analýzy.

Kdyby nebylo americké prohibice, neznali bychom tak důvěrně Ala Capona, Bonnie a Clydea ani Johna Dillingera.

Kdyby nebylo americké prohibice, filmy jako Nedotknutelní, Někdo to rád horké, Millerova křižovatka, Veřejní nepřátelé nebo Kmotr by nemohly čerpat z její atmosféry a tu legendu dotvářet.

Legenda se svěrákovskou tváří K nám ta legenda doráží až před osmdesáti lety. Už tehdy jí však satirikové Rada a Žák nasazují jakousi svěrákovsky českou lidskou tvář. Kniha Z tajností žižkovského podsvětí ukazuje gangsterské Chicago přenesené do pepíkovské pražské čtvrti.

Když Žižkov svrhne potupné jho magistrátu a vyhlásí republiku, rozhodne se zavést i prohibici, jak se na mladou demokracii sluší, ale její svéráz vysvětluje člen žižkovské Dolní sněmovny Nebužel: „Samozřejmě jsem nemyslel zákaz piva a kontušovky, alébrž zákaz nápojů škodlivých a nehodných občana dbalého své cti a mužnosti, jako sodovek, limonád, citronád, grenadin, oranžád a podobných svinstev a zhoubných narkotik!“

Právě díky té legendě je prohibice spojována s hospodářskou krizí třicátých let, s Velkou depresí, sociálními otřesy a organizovaným zločinem té doby. Jenže podíváme-li se na kořeny americké prohibice, zjistíme, že nejde o doprovodný jev krize, ale spíše o akt sociálního inženýrství, motivovaný zápasem na morální frontě.

Americký Senát navrhuje ústavní dodatek zakazující výrobu, dopravu a prodej alkoholu („opojných nápojů“) již 18. prosince 1917, tedy půl roku poté, co Amerika vstoupila do první světové války. Je to doba, kdy jsou všechny velmoci pohlceny válečným úsilím a k tomu obrazu se pokoušejí i organizovat fungování společnosti. Je to doba, kdy se v Evropě i Americe poprvé zavádí letní čas - právě s argumentem, že se tak zlepší organizace práce. Logicky je to tedy i doba, kdy ke slovu přicházejí hesla typu „správný mladý muž cvičí, nepije a nekouří“.

V těchto podmínkách získávají navrch už dlouho působící lobbistické skupiny „suchých“ (nábožensky vzato zvláště metodisté, baptisté, presbyteriáni, skandinávští luteráni) nad skupinami „mokrých“ (letniční církve, němečtí luteráni, katolíci). Proto návrh, kterému oponuje - a později ho neúspěšně vetuje - prezident Wilson, v Senátu vítězí. V lednu 1919 je návrh schválen už 36 státy unie, což je dostatečný počet na to, aby se stal platným ústavním dodatkem. A tento ústavní dodatek vstupuje v platnost právě před devadesáti lety.

Co odkázal vznešený experiment V lednu 1920 to ještě nevypadá tak dramaticky. Ze dne na den se sice přestává vyrábět, distribuovat i prodávat alkohol, ale novou legislativu lze vymáhat jen s obtížemi. Zatímco federální úřady mají jen 1520 prohibičních agentů, počet ilegálních výčepů alkoholu v samotném New Yorku se odhaduje na třicet až sto tisíc. Drama, živící pozdější nesmrtelnou legendu, se rozvíjí až s nástupem hospodářské krize, kdy začíná tvrdá obchodní konkurence gangů a zároveň stát posiluje represi.

Na okraj, zmíněné ilegální výčepy v Americe byly zhusta maskovány jako soukromé kluby, což připomíná dnešní poměry při tažení proti tabáku a kouření. V době, která zapovídá kouření ve veřejných lokálech, bují například v Německu soukromé kluby umožňující návštěvníkům (formálně členům s legitimací), aby se intoxikovali alkoholem i nikotinem.

Vznešený experiment, jak se americké prohibici oficiálně říkalo, zůstává ukázkou dobrého úmyslu, který dláždí cestu do pekla. Pomohl k výdělku mafiím a gangsterům, pomohl vzniku literárních a filmových klenotů, ale stát jako takový na něm pouze prodělal, ač ho sám motivoval starostí o veřejné zdraví a blaho.

Stát se poučil. Dnes sice motivuje starostí o veřejné blaho a zdraví plošné zákazy kouření, ale zatím nikde na světě - s výjimkou Bhútánu - nepřikročil k zákazu výroby, distribuce a prodeje tabákových výrobků. V tomto smyslu je varování americké prohibice účinné.

***

Kdyby nebylo americké prohibice, neznali bychom tak důvěrně Al Capona, Bonnie a Clydea ani Johna Dillingera

O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK komentátor LN

Autor:

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!