Chatařství a chalupářství je s Čechy neodmyslitelně spojeno. Nemusí se přitom vždy pojit s kutilstvím a odkládáním věcí, jež se domů už nevejdou. Našli jsme netradiční rekreační objekty, které nabízejí moderní komfort a funkčnost v romantických kulisách.
Roubenka 2.0
Architekt Jiří Špaček získal před pár lety zajímavou zakázku. Obrátil se na něj manželský pár, jenž toužil po malebné roubence, ovšem projektované tak, aby se při opuštění domova nemuseli zříkat standardu, na který jsou zvyklí. Prošli si předlistopadovou „přemkopodlahovskou“ érou, kdy české kutilství dosahovalo vrcholu a úpadek řemesel svého dna. Později, v devadesátých letech, vybudovali rekreační usedlost, a na základě toho zjistili, co k životu v přírodě nepotřebují. Tentokrát se proto rozhodli oslovit architekta a vytvořit současný dům v historickém kostýmu, jehož střih si považují. Používání prvoplánových replik a kýčovitých artefaktů bylo zapovězeno hned při první schůzce, ale původní konstrukční finesy starých tesařů byly respektovány do posledního detailu. „Vzájemná důvěra byla jednou z podstatných výhod této realizace, stejně jako schopnost majitele-investora definovat své zadání stavby a v průběhu realizace je již zásadně neměnit,“ říká Špaček. Roubenka se dostala mezi nejvýznamnější české stavby let 2006–2007, které byly zařazeny do Ročenky architektury. Na serveru Archiweb však vyprovokovala bouřlivou debatu. Jedni nešetřili komplimenty, druzí pranýřovali architekta i „zhýralé“ majitele. „V žádném případě nechci kritizovat ostatní chalupáře, protože každému vyhovuje něco jiného. Pokud však chalupa není muzejním exponátem či součástí skanzenu, nevidím důvod, proč by nemohla být vybavena funkčními předměty a zařízením umožňujícím pohodlné současné bydlení namísto množství sice krásných, avšak již nefunkčních předmětů – typickým příkladem je kolo od žebřiňáku,“ vysvětluje svůj postoj majitel, který si kvůli ochraně soukromí nepřál zveřejnit jméno. Jeho chalupa je důkazem, že s „žebřiňáky“ se to má podobně jako se šafránem – při zachování ideálního množství dodávají okouzlující šmrnc...
Co Čech, to chatař
„Každá stará chalupa prošla nějakým vývojem: od společného bydlení s hospodářskými zvířaty pod jednou střechou k jejich umístění mimo obytný dům, od hliněné podlahy k dřevěné, od louče k žárovce. Proč by měl být další přirozený vývoj přerušen zakonzervováním, nebo dokonce umělým znovunavozováním historického stavu, když je současně využívána k bydlení? Úpravy lze provést při zachování původní architektury a všech podstatných prvků, které domu dávají charakter,“ myslí si majitel roubenky.
Češi jsou svou vášní pro chalupaření a chatařství známí. Množství sekundárních domovů v přepočtu na počet obyvatel i objem času a sil, který jim věnujeme, ve světě skutečně nemá obdoby. Obecně lze počátky chalupaření hledat v závratném růstu průmyslových měst. Nostalgie po starých časech a panenské kráse venkova se začala objevovat už koncem 18. století. Z romantických ideálů hnutí anglických zahradních architektů se rodila myšlenka zahradních měst. Vymezování českého ducha v rámci monarchie však vedlo k podstatně intenzivnějšímu obdivu všeho malého, českého a venkovského. Po válečných útrapách přišel rok 1945 a po násilně odsunutém německém obyvatelstvu zbyly prázdné domy. V důsledku pozemkové reformy a kolektivizace pak komunističtí plánovači část venkovského bytového fondu vyčlenili přímo pro účely rekreace. V domech a domovech, ze kterých byli před chvílí vyhnáni jejich praví majitelé, se tak po roce 1945 v Sudetech rodí česká chalupářská idylka.
Páteční exodus
Dalším důležitým krokem k rozvoji chatařství i chalupářství bylo zavedení volné soboty v roce 1968. V té době nastala éra pátečního exodu městského obyvatelstva. Ve vrcholné fázi reálného socialismu pak chalupářství zažívalo největší rozmach, neboť představovalo vítaný únik do vlastního světa před vnucovaným kolektivismem. Na rozdíl od společenských chatařů se z chalupářů stávali větší individualisté, kteří veškerou svou energii věnovali zdokonalování domu a zahrady. Manželé Anna a Alex Kadlecovi chrlili od počátku 70. let knihy o architektonickém a dispozičním rešení chalup a rekreačních domků, včetně podrobných návodů na stavbu krbů a dalších chalupářských prvků. Jejich styl představoval šetrný přístup k historickým stavbám, okořeněný designem 70. let. Částečně reflektovali zahraniční tvorbu, takže dobové alpské a skandinávské chalupy vykazují řadu společných znaků. Nedílnou součástí jejich chalupářského stylu, který je víceméně dodnes uctíván, jsou například červeno-bílé kostkované ubrusy, ratanové předměty, keramika či sušené květiny.
V 80. a 90. letech prošla většina chalup rekonstrukcí ve jménu vyššího standardu. Práce profesionálních firem bývala nahrazována svépomocí a melouchařením, nabídka stavebnin i vybavení byla značně omezena. Řada objektů v té době dostala pořádně na frak. Na přelomu století se objevuje stále více chalup, které jsou citlivě rekonstruovány napodobením starých řemeslných postupů – při zachování standardu dnešního světa. Z některých chalup se však stávají obludy připomínající typové domy ze satelitních měst.
Ne mastňákům!
Typický chalupář je činorodý pracant, toužící po odpočinku v soukromí či rodinném kruhu. Chalupa je jeho hrad. Chataři byli naopak vždy připraveni trávit co nejvíce času v přírodě a partě kamarádů, proto upřednostňovali lokalitu nad komfortem vlastního stavení. Jako samostatný druh zábavy a odpočinku se chatařství rozvíjelo zhruba od konce 1. světové války – v souvislosti s oslavou sportovního ducha, okouzlením „westernovou“ romantikou a trampingem. Na rozdíl od chalupářů napodobujících idealizovaný venkovský život chataři využívali spíše zálesácké dovednosti. Naučili se zacházet s nožem i sekerou a dokázali vařit v primitivních podmínkách. V prvních koloniích těchto divokých skautů se vyznával uvolněný životní styl a odpor vůči „paďourům“ či „mastňákům“, tedy zpovykaným měšťákům, kteří nepropadli kouzlu lesní moudrosti a životu ve jménu dobrovolné skromnosti. V tomto smyslu bylo trampování blízké meziválečné umělecké avantgardě, která do jisté míry ovlivnila chatařský architektonický výraz. Vedle romantických osad s prvky indiánství či zlatokopectví proto vznikaly také chaty v duchu funkcionalismu. Ve třicátých letech postavil takové chaty například architekt Karel Honzík v Dobřichovicích a Hlásné Třebáni. Ve stejné době navrhl pozoruhodné rekreační domky také architekt Jaroslav Fragner v Nespekách na břehu Sázavy. Jejich majiteli byly pražské celebrity v čele s tanečnicí a choreografkou Milčou Mayerovou. Všechny čtyři domy mají jednotně řešené oplocení a průčelí orientovaná k řece.
Česká avantgarda byla silně ovlivněna otcem moderní architektury Le Corbusierem. Příznačné je, že tento švýcarský architekt si sám pro sebe postavil jednu z nejpozoruhodnějších chat vůbec. Miloval moře a oblíbil si zejména nejdivočejší část Azurového pobřeží, rozeklané útesy mezi Monakem aMentonem, kam nejprve jezdil ke svému příteli Rebutatovi. Na počátku padesátých let hned vedle jeho hostince zakoupil pozemek na příkrém svahu a postavil na něm nejmenší ze všech svých staveb. Chata byla narozeninovým dárkem pro architektovu manželku Yvonne. Le Corbusier ji prý navrhl za hodinu a za šest měsíců byla hotova. Původně měla být v rámci dobového okouzlení novými materiály postavena z hliníku, nakonec ale architekt naštěstí zvolil dubové dřevo. Chata byla také dalším příspěvkem ke studiu minimálního bytu – stojí na čtvercovém půdorysu o délce strany 3,66 metru. Obytný prostor rozšiřují venkovní terasy a pergoly. Kuchyň tu například vůbec není, protože na jídlo chodil architekt do Rebutatova hostince… Dvakrát za den Le Corbusier sestupoval po příkrém svahu k moři, do něhož se vrhal jako do rituální lázně. V srpnu roku 1967 zde ve vlnách podlehl srdečnímu infarktu. V romantických kulisách se tak završil životní příběh radikálního architekta, který se proslavil stavbami ze železobetonu a urbanismem založeným na jasnosti a řádu.
Ze zálesáků požitkáři
Na honbu za nejmenším bytem, jíž se s gustem oddávala meziválečná avantgarda, dnešní společnost rezignovala. Mnoho chat i chalup je přebudováváno v duchu příměstského domu, kdy mají náhle majiteli nabídnout veškerý komfort, na který je zvyklý z domova. Jen málo investorů i architektů to dokáže tak, aby kouzlo rekreačního objektu zůstalo zachováno. Architektka Markéta Cajthamlová se o to před několika lety pokusila. „Majitel chtěl dům k rekreaci a pro radost. Měl dva požadavky: aby se do domu vešlo dost hostů a aby se tam mohl oddávat své vášni, kterou je vaření. Vše ostatní bylo na nás,“ vzpomíná architektka. Dům vyrostl na místě zbořeného ovčína na konci malé vesnice u Benešova. Zbylá část původních kamenných zdí zůstala zachována, bylydozděny a slouží jako část oplocení pozemku. Obytné části domu jsou orientovány na jih a prosklená fasáda nabízí úchvatný výhled do zvlněné krajiny, lesů a polí. Užitný prostor dosahuje plochy 110 metrů čtverečních a jeho hlavní část zabírá obytná kuchyň s dlouhým ostrůvkem se spotřebiči, jídelním stolem a sedacím koutem. Ve zbylé části je už jen ložnice a sociální vybavení. Všechny konstrukce jsou dřevěné, kromě zadní nosné stěny, která je zděná. Dům je tedy co do hmoty i dispozice jednoduchý, navíc částečně využívá původní materiál. Díky tomu přirozeně zapadá do okolní krajiny a splňuje charakteristiku povedené rekreační chaty odpovídající radostem současného člověka.
V posledních letech se začíná projevovat trend sekundárního bydlení, které klasickým chatám a chalupám může konkurovat. Vysvětlení je jednoduché – mnoho lidí dnes bydlí v domě se zahradou, takže po víkendovém zahradničení vůbec netouží. Lákají je naopak bezproblémová studia v blízkosti sjezdovek či golfových hřišť. Hospodářská krize však tento trend poněkud utlumila a chalupy zase hrají prim. Kdo nemá vlastní, využívá pronájmů specializovaných cestovních agentur.
***
Proč by měl být přirozený vývoj přerušen? ČESKÝ FENOMÉN? ? Nejkrásnější chalupy tradičně najdete na Šumavě a v Krkonoších, na oblibě v poslední době ale získávají také Beskydy. ? Zájem o pronájem tuzemských chat a chalup dosahoval vrcholu v roce 2009, potvrzují to specializované agentury (např. www.chatar.cz, www.chalupyachaty.cz). ? Typové chaty Čeňka Chlebka ze 40. let jsou stylové, nepostrádají vtipný detail, ale jejich podlahová plocha je kolem 20 m2. LE CORBUSIERA NEJMENŠÍ CHATA ? Výška i další proporce chaty z dubového dřeva jsou dány modulorem neboli Le Corbusierovou proporční jednotkou vycházející z lidské postavy. ? Na čtvercovém půdorysu o délce strany 3,66 metru byla chata postavena v létě 1952. Okolo dnes rostou citroníky a borovice, dole šumí divoké moře, nedaleko luxusní Monaco. ? Roquebrune na Cap-Martin má turistické centrum, které vám umožní návštěvu interiéru. Zvenku můžete tento „tajný hrad“ jednoho z nejslavnějších architektů světa obdivovat samostatně. CAMPING. Vedle chaty bylo později podle architektova návrhu vystavěno ještě tzv. L‘Unité de Camping jako sestava malých rekreačních buněk s venkovní kuchyní. Le Corbusier tím navázal na své L‘Unité d‘Habitation neboli ohromné bytovky se skromnými, leč příjemnými byty a bohatým komunálním vybavením.
