Ošklivými chatami, které vznikaly podle klíče „udělej si sám“, je zaplevelena půlka republiky. Najde se však i pár výjimek – a k nim patří chata v Posázaví, jejímž autorem je architekt Pavel Horák ze studia Prodesi. Chata stojí mezi řekou a lesem, stranou od okolní chatové zástavby, což jejím majitelům zaručuje příjemné soukromí. Na pozemku, který si pro budoucí rekreaci zvolili, už chata stála a Horák původně zvažoval různé varianty rekonstrukce, ale nakonec se rozhodl využít jen masivní sokl stavby.
Hlavní obytný prostor chaty nechal architekt otevřený, obývací pokoj propojil s jídelnou, kuchyní a skrz terasu i se zahradou. Dominantou ze dřeva vystavěného domu je shora zavěšený krb. „Dřevostavby s kolegou Zahradníčkem navrhujeme již osm let a zcela oprávněně se jim v poslední době dostává větší pozornosti,“ říká Horák. „Češi si na dřevo postupně zvykají jako na technologickou alternativu a zároveň je berou jako reprezentativní alternativu životního stylu,“ dodává.
Do přízemí se vchází přes prostorné prosklené zádveří, které může být v letních měsících, vzhledem k posuvné stěně, součástí hlavního obytného prostoru. Na něj bez dalších překážek navazuje jídelní kout a u severní fasády kuchyň. Tady, ve „studené zóně“, je umístěna i koupelna a technická místnost. Prakticky doprostřed dispozice architekt umístil schodiště vedoucí na galerii ve druhém nadzemním podlaží, ze které se vchází do dvou ložnic a na toalety. Protože jsou okna v místnostech orientována na různé strany, má každý z pokojů jinou atmosféru: na jih orientovaný je prosluněný a s výhledem na řeku, druhý, ambientní nabízí pohled do korun stromů.
Na tuzemské chatové oblasti je stále dost smutný pohled. Stavba podle návrhu architekta Horáka ovšem dokazuje, že to tak nemusí nutně být. Chatařit se dá i s vkusem.
