Historik Jan Rychlík ve svém textu (Máme jen dvě možnosti: Lisabon, nebo opustit EU, LN 12. 12.) připomíná období dělení federálního československého státu v roce 1992. Obvyklé atributy federálních států má ale EU přijetím Lisabonské smlouvy získat: zastupování státu navenek předsedou rady (obdoba premiéra či prezidenta), včetně ministra zahraničních věcí (jen se má jmenovat vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.) „Lisabon“ zavádí princip přímé přednosti práva unie Unie má dále po přijetí Lisabonské smlouvy získat právo sjednávat mezinárodní smlouvy s třetími zeměmi, které budou pro členské státy EU závazné, aniž by ale tyto smlouvy musely být podrobeny běžnému ratifikačnímu postupu v členských státech EU. K tomu je kromě dalšího posílení orgánů EU novými kompetencemi nově zaveden i princip přímé přednosti práva unie před právem členských států, který dnes takto neplatí a který by až teprve přijetím Lisabonské smlouvy získal sílu a vymahatelnost na úrovni smluv.
Lisabonská smlouva prý nemá alternativu a jediným dalším řešením podle Jana Rychlíka je prý „opustit EU vůbec, anebo případně být v budoucnu z EU ostatními členy vyloučen.“ Historik Rychlík však není ani zdaleka jediný, kdo říká: buď země návrh na novou smluvní úpravu přijme, nebo by měla unii opustit, a pokud by se jí nechtělo, mohla by být i vyloučena.
Nikdo se nikoho neptal Vymáhat souhlas se zásadními změnami pravidel (navíc změnami směrem k nedemokratickému uspořádání) pod pohrůžkou vyloučení z unie je ovšem natolik nehorázné, že podobné vyhrožování může najít obdobu snad jen v nedemokratických systémech.
Ač nepřímo a jen tak mimochodem, autor svým textem přiznává něco zcela zásadního: přeje si, aby byla Evropská unie opravdu funkční federací (kterou například v roce 1992 federace československá být přestávala). A to si slibuje od přijetí Lisabonské smlouvy. Vysvětluje a obhajuje to, co se tvůrci a největší oficiální zastánci smlouvy z institucí EU stále obávají a stydí přiznat. Přejí si ale vůbec něco takového občané jednotlivých členských zemí EU? A ptal se jich na to vůbec někdo?
***
Vymáhat souhlas se zásadními změnami pravidel pod pohrůžkou vyloučení z Evropské unie je nehorázné
O autorovi| Michal Petřík, poradce prezidenta ČR
