PCHJONGJANG Vítězným boxerským gestem zakončili třídenní summit lídři Severní a Jižní Koreje. V noci na včerejšek podepsali deklaraci, v níž se zavázali ke spolupráci na uzavření míru mezi zeměmi a na formálním ukončení více než půlstoletí trvajícího válečného stavu. Severokorejský vůdce Kim Čong-il a jihokorejský prezident Ro Mu-hjon podpis stvrdili podáním rukou. Poté spolu zapózovali pro kamery, Ro vzal Kima za ruku a ve vítězném gestu ji zvedl nahoru. Na závěr si připili šampaňským. Součástí deklarace je i rozvoj projektů, jejichž cílem je zmírnit napětí na společné hranici, která je označována za „poslední bariéru z éry studené války“. Prohlášení má podpořit zejména ekonomické vazby mezi zeměmi. Na zrekonstruovaných železničních tratích mezi jihokorejským pohraničním městem Munsan a severokorejským Kesongem skrze demilitarizovanou zónu se obnoví pravidelný nákladní provoz. Státy se také zavázaly, že na hranici ve Žlutém moři, která byla léta jádrem sporů, vytvoří společnou námořní zónu, kde budou moci lovit rybáři z obou stran hranice.
Z jihokorejského Soulu by také měla začít létat pravidelná linka na populární poutní místo na hranici Severní Koreje a Číny. Hora Pektusan, nejvyšší vrchol na Korejském poloostrově je posvátným místem pro Korejce z obou stran hranice. Podle pověsti totiž právě zde vzniklo první korejské království Čoson. Jak tvrdí oficiální životopis „drahého vůdce“ Kima, i on se, stejně jako božský zakladatel Čosonu, na posvátné hoře narodil.
Deklarace se také dotýká tématu citlivého pro mnoho stárnoucích Korejců - osudů rodin, jejichž členové žijí na opačných stranách hranice. Obě strany odsouhlasily pořádání dalších pravidelných setkání příbuzných. Od prvního mezikorejského summitu v roce 2000 se se svými rodinami shledalo už 18 000 Korejců. Severní a Jižní Korea také vyšlou na letní olympijské hry 2008 v Pekingu společný organizovaný tým fanoušků vlakem, který při své inaugurační jízdě propojí Soul a Sinuiču.
K podepsání deklarace došlo den poté, co KLDR souhlasila na šestistranných jednáních v Pekingu s dohodou o tom, že zveřejní své jaderné aktivity. Výměnou za to by ještě během října mohla od Washingtonu obdržet 50 000 tun těžkého topného oleje.
Obě země se v deklaraci zavazují k častým setkáním, na nichž by KLDR, Jižní Korea a další země měly jednat o skutečné mírové smlouvě, jež by nahradila příměří uzavřené v Pchanmundžomu na konci Korejské války v roce 1953.
Podstatnější pokrok jakékoli mírové dohody bude vyžadovat účast Spojených států a Číny, které se do korejského konfliktu rovněž zapojily a jejichž zástupci se pod dohodu o příměří spolu se Severokorejci podepsali. Jižní Korea naopak příměří, jímž konflikt skončil, nikdy nepodepsala.
