LN: Co máte vy nebo ČSSD proti soukromým subjektům ve zdravotnictví?
Já osobně vůbec nic. Myslím si, že ambulantní péče by měla být zajištěna výhradně, a to podtrhuji, prostřednictvím soukromých zdravotnických subjektů. Tady nevidím vůbec roli, případně jen minimální, doplňkovou, nějakého veřejného sektoru. Totéž si myslím o oblasti lékárenství, lázeňství. A pak soukromé subjekty patří i jako doplněk do lůžkové péče, a to formou třeba specializovaných sanatorií.
LN: Narážím třeba na snahu dostat nemocnice pod neziskový sektor, který by byl podle vašich představ pod dozorem státu.
Tady je ale trošku mýlka. Když se podíváte do zákona, tak nezisková organizace může být také vlastněna soukromou osobou. Bude jen pod větším dozorem. Ale ne státu, ale pod větším veřejným dozorem tohoto zákona. Osobně se mi nejvíc líbí pozměňovací návrh předložený poslancem Krákorou. Tam je napsáno, že to vlastní fyziská osoba, kráj, město, stát. Zřizovatel či majitel má většinu ve správních orgánech, odvolává ředitele atd. O_všem si rozhoduje, jen je svázán zákonem. Není tam nějaké poručníkování.
LN: Stát má třeba určovat, kolik bude muset platit zaměstnancům, jakou péči musí poskytovat atd. To není poručníkování?
To je podle mne logické, protože oni plní veřejnou zakázku. Objednatelem je stát. Ani pojišťovny nejsou žádný soukromý subjekt, ale takový pseudostátní útvar. To co platíme, je zdravotní daň a nikoli pojištění. Tudíž já vnímám, že stát je za občany objednatelem té péče.
LN: Další návrh ČSSD směřuje proti zaměstnaneckým pojišťovnám. I tam chcete prostřednictvím lidí zvolených sněmovnou do správních orgánů převzít kontrolu a narušit jejich autonomii. To je přece také zásah do nestátního sektoru, ne?
To ale není nestátní sektor. Pojišťovny jsou státní. Jen se tam řekněme mění obsazení těch dozorujících orgánů. Pojišťovny vůbec nejsou soukromé, to je mýlka.
LN: Ale založily si je soukromé subjekty, vložily do nich na začátku své finanční prostředky. Nebyl to stát, kdo to platil.
Není pravda, že by tam někdo měl soukromý majetek.
LN: Není to sice soukromé, ale je to pojišťovna založená určitou skupinou podnikatelů, třeba bankami, které do toho vložily své peníze.
Ale takhle to ze zákona nevyplývá. Podívejte se, jak jsou tam složeny ty dozorčí orgány. Kdo jmenuje a odvolává ředitele. Tam nenajdete, že by bylo napsáno, že zakladatelé pojišťovny mají mít majoritu ve správní radě. V tom zákoně není napsáno skoro nic. Je tam, že v podstatě dvě třetiny obsazují zástupci zaměstnavatelů, ale není řečeno jakých, a zástupci pojištěnců. A zase není řečeno jakých. Jestli této pojišťovny, nebo všech... Bližší specifikaci stanoví jednací řád nebo statut té pojišťovny.
Čili to je úplně zmatečné.V tuto chvíli se ani já jako ministr nemohu dobrat zjištění, jakým klíčem ti lidé ve dvou třetinách správních rad těchto pojišťoven byli nominování, kým byli zvoleni, komu se zodpovídají.
LN: Nicméně vy se to teď snažíte převést pod kontrolu politiků.
Ne. Pod kontrolu volené reprezentace. Kdo jiný v této republice má mandát drtivé většiny občanů než poslanci parlamentu? Náš záměr ale není, aby tam seděli poslanci. Ale aby ti lidé, co tam budou sedět, byli voleni poslanci. To není totéž. Mohou tam být zvoleni třeba na návrh odborů nebo zaměstnavatelů.
LN: A to vám nepřipadá jako posílení role státu? Je vůbec nutné toto měnit v pojišťovnách, které nemají žádné finanční problémy a fungují?
Myslím, že to nutné je z jednoho důvodu. Oni hospodaří s našimi daněmi, které musíte zaplatit. Něco jiného by bylo, kdybych se mohl svobodně rozhodnout, zda si pojištění zaplatím, nebo zůstanu nepojištěn. Zda dám své peníze tam, či onde, například v systému komerčních pojišťoven.To je něco úplně jiného, než když musíte u nás platit povinnou zdravotní daň a tu svěřujete subjektu, který v tuto chvíli není vlastně ani státní, ani veřejný ani soukromý. Není nic.
