Semestr nebo dva semestry studované v cizině se dnes považují téměř za samozřejmost. Nabídek je hodně, výběr poměrně pestrý, ani peníze nemusejí vzhledem k nejrůznějším dotacím, stipendiím a výměnným programům znamenat problém. Jak je to ale s časem? Znamená roční anebo třeba i půlroční pobyt na zahraniční univerzitě, že se o tu dobu vysokoškolské studium protáhne?
Pětadvacetiletá informatička Hana Straková studovala před třemi lety dva semestry ve Finsku, což jí, jak tvrdí, hodně dalo. Zaplatila za to však tím, že na mateřské Matematicko-fyzikální fakultě UK studovala o rok déle. „Byla bych mohla na programátorském projektu, který byl součástí pražského studia, pracovat z Finska, ale vedoucí projektu, který jsem si vybrala, tehdy řekl, že nebude spolupracovat s nikým, kdo bude v zahraničí.“ Jedna diplomka, dva vedoucí Větší štěstí měl další student informatiky, pětadvacetiletý Tomáš Pop, který se nedávno vrátil z téměř dvousemestrálního pobytu ve Švédsku. Měl totiž možnost psát tam svou diplomní práci. Na otázku, jestli byl vedoucí této práce ochoten komunikovat s ním na dálku, vysvětluje: „Já měl tu výhodu, že jsem měl vlastně dva vedoucí. Jednoho Švéda a jednoho Čecha. Ti se navíc dobře znali, takže já kontaktoval toho švédského a on konferoval, když bylo potřeba, se svým českým kolegou.“
Tomášovi se tudíž pobytem na zahraniční univerzitě doba studia neprodloužila. Navíc měl jedinečnou příležitost dělat diplomovou práci v rámci velkého mezinárodního projektu financovaného Švédskou nadací pro strategický výzkum. Rozumí se, že ji psal v angličtině. Na internetových stránkách většiny vysokých škol si lze přečíst, že předměty vystudované v zahraničí se po návratu obvykle uznávají do skupin volitelných předmětů. Lze ale žádat i uznání předmětu povinného, za předpokladu, že získáte souhlas příslušného předmětového garanta. O schválení výběru předmětů, které chce člověk studovat v cizině, je třeba žádat taky příslušného proděkana, například pro pedagogiku.
„Ta procedura je podle mého zbytečně složitá,“ míní studentka geologie Tereza, která strávila semestr na obdobně zaměřené fakultě v Grenoblu. „Přitom ji musíte absolvovat vlastně dvakrát. Jednou před odjezdem a podruhé po příjezdu.“ I to je podle Terezy důvod, proč na ni někteří studenti rezignují a radši prostě studují o rok déle. Tereza dokázala půlrok ve Francii dohnat. Přinejmenším dvě zkoušky dělala však doma duplicitně. Jeden ze zkoušejících byl nicméně vstřícný. „Vyžadoval, abych u něj dělala test, ale požádal mne, abych mu půjčila svoje učebnice z Grenoblu (byly v angličtině), že ho zajímá, jak se tam jeho předmět učí. A dokonce těm zahraničním učebnicím přizpůsobil některé otázky.“ Uznávání se kontroluje Malá anketa mezi těmi, kdo vycestovali studovat do ciziny, ukazuje, že na každé škole jsou učitelé, kteří vycházejí studentům vstříc, ale i takoví, kteří neuznávají jiné semináře a zkoušky než ty svoje vlastní. Jedna ze studentek se svěřila, že když řekla svému učiteli, že se chystá na půl roku na zahraniční školu, zvedl hlavu a zeptal se udiveně – proč?
Oficiálně se ovšem zahraniční studium považuje za přínos a školy se ke spolupráci hlásí. Jak nám řekla vedoucí oddělení zahraničních styků Vysoké školy ekonomické v Praze Dana Brázdová, VŠE považuje pobyt na zahraniční univerzitě za součást studia, a nikoliv za něco, co stojí mimo něj. Semestr mimo mateřskou fakultu nezakládá automaticky ani nárok prodloužit studium nad standardní délku.
Milada Hlaváčková z Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě zdůraznila, že v rámci mezinárodního výměnného programu Erasmus se uznávání zahraničního studia nejen nařizuje, ale i kontroluje. Strojní fakulta vychází podle jejích slov maximálně vstříc i těm, kteří vyjíždějí třeba na rok na zahraniční univerzitu mimo tento program. „Oceňuje se, že student prokázal schopnost studovat i v jiných podmínkách a v jiném jazyce, což je bezesporu plus.“
Otázka podle Milady Hlaváčkové nezní, jestli uznávat, nebo neuznávat, ale jestli započítávat, nebo nezapočítávat, tedy, jestli lze studiem v zahraničí nahradit část studia doma. Tady platí, že je třeba dodržet studijní plán, v němž jsou stanoveny povinné předměty.
Pokud student udělá na zahraniční škole zkoušku z předmětu, který odpovídá předmětu předepsanému i na domácí fakultě studijním plánem, zkouška se mu prostě započítá a není třeba dělat ji už doma.
***
Zkušenosti a užitečné rady * Předměty vystudované v zahraničí se po návratu obvykle uznávají do skupin volitelných předmětů. Za předpokladu, že získáte souhlas svého předmětového garanta, lze ale požádat i o uznání předmětu povinného. *Už před odjezdem je třeba sepsat uznávací arch, tj. seznam předmětů studovaných na zahraniční vysoké škole a jim odpovídajících předmětů studijního plánu na domácí škole. *V době pobytu v zahraničí je však obvykle možné (někdy přímo nutné) v dohodnuté skladbě předmětů provádět změny. *Pokud zahraniční škola žádá zaslat Learning Agreement spolu s přihláškou, nechte si pro jistotu podepsat dva originály a jeden si ponechte. Tento dokument má klíčový význam. Je vaší zárukou, že předměty/kredity, které vystudujete/získáte v zahraničí, vám po návratu budou uznány do vašeho studia. * Při studiu medicíny se stává, že v šestém ročníku se ze státnicového předmětu absolvovaného v cizině uznává třeba 50 procent požadované výuky, zkoušky samozřejmě ne. * Velmi užitečné jsou v cizině hlavně praktické stáže doplňující výuku. Například právě medici mívají možnost stážovat na kvalitních klinikách a třeba i pomáhat školícímu lékaři s konkrétními pacienty. *Některé školy žádají, aby si studenti zřídili pro stipendium účet u konkrétní banky s tím, že je dohodou garantována jeho bezplatná obsluha. To ale vždycky neodpovídá skutečnosti. Ohlídejte si, zda banka plní, co slíbila.
