„Práce jsem si užila až dost. Dělala jsem patnáct let, nemám potřebu se seberealizovat. Odbyla jsem si to už předtím, teď se chci věnovat dítěti,“ říká Soňa.
Před rodičovskou pracovala ve stavební firmě, vedla oddělení developerů. „Dělala jsem bytové projekty, dávali jsme zadání architektům, vymýšleli to po té obchodní stránce,“ popisuje svou práci. Ačkoliv ji práce bavila a byla dobře placená, nic ji nenutí se rychle vracet.
„S partnerem jsme se dohodli, že bych měla být co nejdéle doma. Finančně nás zabezpečí,“ říká s tím, že to pro jejího partnera, který dělá obchodního ředitele, není problém. „V naší rodině ta částka rodičovského příspěvku nehraje žádnou velkou roli, nejsme na ní finančně závislí. Uvažuji tedy spíš o čase než o penězích.“
Užívat si domácnosti a dítěte chce Soňa co nejdéle. Rodičovská jí po čtyři roky dává především klid. „Nemusím se hlásit na žádném úřadě, myslet na zdravotní a sociální pojištění...“ Počítá s tím, že ve třech letech už bude dítě celkem samostatné a možná bude chodit i mezi děti do školky. „Ale hodně času budeme chtít trávit venku, máme velký víkendový dům za Prahou.“ Navíc chce mít čas na to, aby se věnovala zájmům dítěte a navštěvovala s ním různé zájmové kroužky.
Rozhodování mezi různými variantami rodičovské dovolené jí moc času nezabralo. „Otevřela jsem to včera,“ říká. Abez velkého přemýšlení sáhla po nejdelší možnosti.
„Zatím jsem doma něco přes rok a nic mi neschází,“ vysvětluje. „Spoustu let jsem pracovala naplno. Teď si uvědomuji, že existují i jiné věci než práce.“
***
Příběh třetí: Vybrala si čtyřletou rodičovskou dovolenou
