V Divadle Archa teď znělo něco úplně jiného: tiché spojení komorní hudby, elektroniky a výtvarných projekcí, které již také bylo publikováno na CD a DVD QuadriChromies.
* LN Jak jste vlastně přišel na myšlenku tvořit hudbu v tak úzkém propojení s výtvarným uměním?
Rozhodl jsem se pro to asi před pěti lety. Já jsem se vždy zajímal o vztah hudby a obrazů. Ne však ve smyslu filmové hudby, nechtěl jsem dělat soundtrack, ale skutečné propojení výtvarného umění a hudby. Mám rád abstraktní obrazy a potřeboval jsem najít správného člověka, s nímž bych mohl pracovat. Pak jsem v jedné galerii uviděl obrazy Bernarda Caillauda, zjistil jsem si jeho telefonní číslo a zeptal jsem se ho, jestli by se mnou nechtěl něco dělat.
* LN Hudba i obrazy byly publikovány na CD a DVD QuadriChromies. Ve studiové nahrávce účinkují slavní hudebníci, například Brian Eno nebo David Sylvian. Jak se živá provedení od nahrávky liší?
Každý koncert je trochu jiný, celé se to vyvíjí. Bernard bohužel mezitím zemřel, ale s jeho obrazy mohu dál pracovat.
* LN Každá vaše deska je jiná, hrával jste rock i komorní hudbu, pracoval jste s hudebníky z celého světa. Hodláte v takto širokém rozmachu pokračovat, nebo jste si již našel způsob vyjadřování, který vám je zcela vlastní?
Myslím, že nejvíc je mi vlastní právě to neustále hledání. Vnímám to jako velké dobrodružství. I v budoucnu jistě budu zkoušet prozkoumávat nová teritoria, řešit nové problémy. Rád pracuji na scéně světové hudby, s lidmi z Afriky a potom zase třeba ze severu. Strašně moc se tak vždycky naučím. Teď třeba nahrávám s bulharskými hudebníky.
* LN Když jste třeba natáčel album Chansons des mers froides, kde vaše písně interpretovali Björk, Suzanne Vega, John Cale, Siouxsie, Värttinä, Wimme Saari či Tokiko Kato, bylo hodně komplikované kontaktovat tak mnoho hudebníků a přesvědčit je k účasti na albu?
Vlastně ani ne. Samozřejmě jsou to lidé z různých zemí, s různými zkušenostmi a různým posluchačským zázemím, ale přesto tak nějak pracujeme na stejné platformě a brzy si porozumíme. Já potkávám hodně lidí, a ti zase mají své kontakty, často mi někoho zajímavého doporučí. Kdybych ale chtěl oslovit třeba Micka Jaggera, asi bych neuspěl, protože v tomto případě jsme opravdu každý jinde.
* LN Bylo album Chansons des mers froides někdy provedeno i živě?
Ano, v New Yorku, i když pouze dvakrát. Ale nebyli tam všichni zpěváci, kteří se podíleli na nahrávce – přišli hlavně Američané jako John Cale nebo Suzanne Vega.
* LN V Československu vám v roce 1991 vyšly dvě desky, včetně velmi reprezentativního výběru Hector Zazou 1977–1990, a měly tady dost velký ohlas. Jak jste vnímal své české příznivce?
Po pravdě řečeno skoro vůbec. Samozřejmě se na přípravu toho alba pamatuji, ostatně sám jsem ho sestavoval. Jinak ale všechno kolem vydání zařizoval můj přítel Jacques Pasquier, který tady měl dobré kontakty. Já jsem měl spoustu jiné práce. Mezitím uplynulo hodně času a spousta se toho událo.
* LN V devadesátých letech se čeští pořadatelé velmi snažili uspořádat váš koncert, nikdy to ale nevyšlo. Bylo to proto, že jste tehdy vůbec nevystupoval?
Ano, přesně tak. Byl jsem hodně vytížený ve studiu. Tehdy jsem koncertování považoval za zcela uzavřenou kapitolu. Jsem vlastně dost stydlivý, radši stojím ve stínu. Teprve teď jsem si řekl, že spojení hudby s obrazy by bylo zajímavé ukázat i na pódiu.
* LN Ale i teď jste při vystoupení v Divadle Archa vlastně byl tak nějak „ve stínu“. Přesněji řečeno: hrál jste na balkoně, odkud vás mohla vidět jen část publika.
Ano. A když koncertujeme v sále, kde takový balkon není, stává se, že na jevišti nejsem vůbec. Není to vůbec podstatné, i beze mne je na pódiu dost hudebníků. A zásadně důležité jsou samozřejmě projekce.
* LN Vystoupil jste v Praze podruhé, po dvaadvaceti letech. Mohl byste ty dva koncerty srovnat?
Rozhodně to byl velký rozdíl. V roce 1985 jsme se skupinou Zazou/Bikaye hráli v takové malé místnosti, ve srovnání s Divadlem Archa byla asi čtvrtinová. Aparaturu tam měli úplně jednoduchou, takže zvuk nestál za mnoho. Ale rád na to vzpomínám, lidé byli velmi milí a reagovali opravdu vřele. Teď vše probíhalo velice profesionálně, organizace byla skvělá a koncert mě také velmi těšil.
***
Nejvíc je mi vlastní právě to neustále hledání. Vnímám to jako velké dobrodružství. I v budoucnu jistě budu zkoušet prozkoumávat nová teritoria.
