Vydal jsem se do Archivu bezpečnostních složek a prostudoval si svazek Tamary Bunke, díky němuž se prý Pavlu Eichlerovi z iDnes.cz podařilo „definitivně identifikovat“ místo pobytu Che Guevary v Československu v roce 1966. Výsledek studia potvrzuje závěry, které jsem zde publikoval před týdnem v článku Kachna jménem Che (LN 26. 1.).
Z asi stostránkového spisu s registračním číslem 80723/300 vyplývá toto: Tamara Bunke, krycím jménem Tania, pobývala v Československu od 26. května do 25. října 1964. (První zmínka o „přitažlivé černovlásce“ tedy není z 22. října 1964, jak píše Eichler, ale již z jara téhož roku.) V srpnu 1964 zřejmě absolvovala kratší výjezd do Berlína. Větší část svazku zaujímají účtenky z různých restaurací a korespondence mezi 1. a 10. odborem 1. správy ministerstva vnitra (rozvědky), který na žádost kubánských přátel vyráběl pro Taniu falešné doklady. Původně mělo jít o pozměnění argentinského či italského pasu, ale Kubánci posléze požadovali vyrobení úplně nových dokladů. „Nemáme možnost zhotovit dokumentaci, kterou by byla zajištěna minimální bezpečnosti TANII po jejím výjezdu a působení v zahraničí,“ psal 10. odbor 1. správyMV25. června 1964. Nakonec dostala Tania argentinský pas na jméno Laura Gutiérrez Bauer, s nímž odcestovala 25. října 1964 vlakem do Vídně. Pod touto identitou také na konci srpna 1967 v Bolívii zahynula při přestřelce mezi partyzánským oddílem a vládními vojáky.
Během svého pobytu pobývala Tamara Bunke v objektu s krycím jménem Venkov v obci Ládví, který byl používán v rámci akce Manuel i pro další revolucionáře cestující z Kuby přes Prahu do Latinské Ameriky. O Che Guevarovi není ve svazku žádná zmínka, tedy ani doklad, že také on o dva roky později pobýval právě v této lokalitě.
Minulý týden uvažoval v LN Ondřej Neff o tom, „proč jsou média tak nespolehlivá a proč zveřejňují tolik nesmyslů“. „Platy jsou tam tak bídné, že prudce klesá průměrný věk novinářů. S průměrným věkem zároveň klesá i jejich zkušenost a roste sklon k lajdáctví, tím spíš, že jim na jedné straně ukrajují platy, ale přidávají úkoly.“
Článek Pavla Eichlera by mohl být citován jako doklad Neffova postřehu. Nejde tu ale jen o nezkušenost novinářů, nýbrž také o vytrácení pocitu zodpovědnosti a smyslu novinářské práce. Přestože jsem již minulý týden doložil, že článek o Che je nesmysl, redakce MF Dnes nepovažovala za nutné ho uvést na pravou míru. Na iDnes.cz si ho lze dodnes beze změny přečíst.
Média na celém světě žijí v panickém strachu z dalšího rozvoje informačních technologií, z konkurence „blogosféry“. Pokud jí nechtějí být zcela pohlcena, musejí se odlišit tím, že budou ověřovat fakta a přinášet důvěryhodné informace. Pokud udělají chybu, měla by ji přiznat, vysvětlit a omluvit se.
Místo toho často vítězí jakýsi alibismus ve stylu „chyby dělají všichni, co bychom to opravovali, vždyť to zítra stejně už nikoho nebude zajímat“. S tímhle přístupem však zítra už nikoho nebudou zajímat především noviny.
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
