Většina filmů Guevaru zpodobňuje stejně jako jeho legenda, kterou stvořili mladí levičáci během studentských bouří konce 60. let a která se pořád dobře prodává -jako zromantizovaného idealistu. Že takový byl už v tom prvním, italském snímku El „Che“ Guevara, naznačuje i to, že v Británii se film uváděl pod názvem Rebel s příčinou. V podobném duchu se na Che díval i zatím asi nejznámější „guevarovský“ film Motocyklové deníky. Ostatně natočili ho Latinoameričané, pro něž má Che ještě větší půvab, konkrétně brazilský režisér Walter Salles, známý sociálně kritickými filmy.
Pohled jen zdánlivě objektivní Guevarovy popularity ale bezostyšně využívají i Spojené státy, které Che tolik nenáviděl. Už v roce 1969 vznikla první biografie s názvem Che!, podle ohlasů dost nepovedená, kde Argentince hrál hvězdný Omar Sharif. Ta se snažila o objektivní pohled, prostřednictvím pseudodokumentárního stylu napodobujícího dobové zpravodajství. Této techniky ostatně využívá i Soderbergh. Objektivita je to jen zdánlivá. Když své činy komentuje sám Che a když chybí záznamy jeho krutých skutků a pomýlenosti jeho nerealizovatelných teorií o spravedlivé, marxistické společnosti, jeho obraz nemůže být úplný.
I Motocyklové deníky jsou založené na Guevarových vlastních zápiscích a vystačily si jenom s jednou kapitolou jeho života - když jako mladý student medicíny projížděl v roce 1952 na motorce s kamarádem Latinskou Ameriku. Na téhle cestě se Ernesto utvrdil v názorech, k nimž ho vedlo už dětství prožité v rodině levicových intelektuálů. Že Latinoameričané mají mnoho společného, že mnoho z nich nespravedlivě trpí a že nejúčinnější cesta, jak to napravit, je se zbraní v ruce a ohněm v srdci.
Zatímco na Kubě odhodlané bojovníky a sympatizující obyvatelstvo našel, jeho další guerillové akce v Kongu a v Bolívii, kde se snažil své teorie o revoluci převést do praxe, ztroskotaly jako naivní a nepromyšlená dobrodružství.
V Motocyklových denících ale Che vypadá jako okouzlující nevinný mladík, s tím správným sociálním cítěním, bez temných stránek, s tváří mexické hvězdy Gaela Garcíi Bernala. I na plátně tak zůstává Che zúžený na symbol přitahující pozornost, stejně jako na tričkách.
