Dva nástroje, které se v soudobé hudbě často nepotkají. Už proto, že banjo mimo countryovou hudbu slouží většinou coby stylový odkaz či pouhá ozdoba.
Jenomže Chick Corea (66), jak se zdá, právě takový fakt bere jako výzvu. Smysl jí dává o sedmnáct let mladší Béla Fleck, který již banjo zavedl do hájemství klasiky, jazzu či funku. V Praze představili své společné album Enchantment (Okouzlení). Bezprostřední a žertující dvojice na pódiu pak tento lichotivý titul, řečeno sportovní terminologií, hravě uhájila.
Jste jediní, kdo se vrátil Ačkoliv by mohli, nepřijeli totiž Corea s Fleckem do Prahy předvádět „umění“. Nejprve naladíme, ale už se nám z toho klube rozhovor, dal by se s potměšilým mrknutím oka parafrázovat okamžik krátce poté, co ti dva usedli na pódium. Komunikace či dialog, slovo tolikrát zdůrazňované samotným Coreou téměř jako mantra jeho tvůrčího přístupu, vyžaduje podobné naladění a soustředění i na straně posluchačů. Elektrizující dění mezi dvěma nástroji je po chvíli do rozhovoru vtáhlo. Chvíle, kdy se Coreovy prsty rozběhnou po klaviatuře a Fleckovy po hmatníku jeho pětistrunného nástroje a vrátí se oba neomylně v tentýž okamžik zpět k melodii zahrané v neuvěřitelně precizním jednohlasu, posluchači často vítali nadšeným potleskem.
Stejně tak i rafinované hrátky a „schválnosti“ s rytmem, připomínající, že rytmus není diktát zvnějšku, ale vnitřní puls, kterým se ti dva bez zaváhání řídí. Virtuozita nikoliv jako pozlátko, ale nezbytný prostředek volnosti pohybu. Pozoruhodné míšení temperamentu a rytmické rafinovanosti latinskoamerické hudby s jadrným zvukem banja.
Zazněly hlavně skladby, které Corea s Fleckem napsali pro desku Enchantment, protkané improvizovanými výlety, jejichž destinace podle výrazu ve tváři hudebníků někdy překvapila i je samotné. Vzájemnou návštěvou by se daly nazvat Coreovy a Fleckovy skladby z dřívějška, zařazené na album jako referenční bod pro publikum jednoho či druhého. Velký ohlas proto sklidila Coreova skladba Children’s Song #6 z desky dětských písní vydané v roce 1983 či mohutně aplaudovaný poslední přídavek Armando’s Rhumba z ceněného alba My Spanish Heart z roku 1976. „Jste zatím naše jediné publikum, které se po přestávce vrátilo,“ žertoval s posluchači Béla Fleck. Jeho dávný „mistr“ a dnešní spoluhráč byl podobně bezprostřední. Tu se spokojeně rozhlédne po publiku a protáhne si záda, jindy se ťukne mikrofonem do hlavy, učí Flecka, jak správně vyslovit název skladby Joban Dna Nopia, anebo při krátké promluvě zapřede rozpravu na téma dorozumívání mezi velrybami. Chvíle, kdy došlo k podobně tajemné rozmluvě mezi Coreou a Fleckem, nastala při titulní skladbě Enchantment, v intimním rozhovoru v pomalém tempu a nejsilnějším okamžiku večera.
Že pozorné naslouchání rozhovoru vyžaduje investici i na straně publika, ukázaly 3 přídavky. Corea s Fleckem je odehráli s radostí, ale vše podstatné již bylo řečeno dříve.
HODNOCENÍ LN ***** Chick Corea, Béla Fleck
Praha, 8. 11. 2007, pořádala agentura Inner Visions
