PRAHA „Zkuste vysvětlit erupci sopky! Prostě to chvíli bublá a pak to bouchne,“ popsal herec Vlad Ivanov současnou situaci rumunské kinematografie. Úspěch snímku Cristiana Mungiu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny nespadl z nebe, rumunské filmy se už pár let objevují na velkých světových přehlídkách, a dokonce sbírají ceny, byť to až do letošního května nebyly velké trofeje v hlavních soutěžních sekcích.
Zlatá palma z Cannes razantní nástup mladých rumunských filmařů definitivně potvrdila. „Je to největší úspěch v naší historii. Teď se o rumunském filmu ve světě hovoří tak jako v šedesátých letech o polské nebo české nové vlně,“ neskrýval nadšení Vlad Ivanov, který v psychologickém dramatu z konce osmdesátých let hraje muže, jenž pomáhá ženám přerušit nechtěná těhotenství. Pro doplnění kontextu je třeba dodat, že od roku 1966 byly potraty v Rumunsku zákonem zakázány a osobám, které je prováděly i podstupovaly, hrozilo několikaleté vězení.
Při sledování sugestivního snímku běhá člověku mráz po zádech. Film teď cestuje nejen po světových festivalech, ale také po Rumunsku, kde ho promítají s velkým diváckým úspěchem. Mobilní kino jezdí i do nejmenších vesniček, kde není promítací sál. Rumunští filmaři si od velkého mezinárodního úspěchu slibují, že by se mohli dočkat také výraznější podpory od státu. „První, kdo si na premiéře stoupl a začal tleskat, byl náš prezident. Politici jsou kinematografii nesmírně nakloněni, atmosféra je příznivá, ale zatím se o státní podpoře jen vášnivě diskutuje,“ popsal situaci Ivanov.
Přitom to ještě nedávno vypadalo, že rumunská kinematografie přestane existovat. V roce 1998 vznikl jediný film a o rok později dokonce žádný. Po roce 2000 se karta obrátila: objevilo se několik talentovaných tvůrců, jejichž filmy se prosadily na festivalech. Dnes jsou rumunští filmaři v centru zájmu tak jako na konci devadesátých let režiséři z Íránu.
„Jde o to, porozumět minulosti, teprve pak můžeme jít dál. Náš film nepodsouvá žádné jasné řešení, ale klade spoustu otázek,“ vyjádřil Vlad Ivanov, v čem je velká síla filmu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Že půjde o mimořádný film, prý bylo jasné už po prvním přečtení scénáře, navíc Cristian Mungiu psal roli drsného andělíčkáře, který si nechává říkat pan Bébe, přímo pro Ivanova. Při natáčení hercem otřáslo setkání se ženou, která si sama provedla dvacet potratů: „Potřebovali jsme popsat, jak se to provádělo. Ona to celé vyprávěla s takovým klidem, jako by odříkávala nějaký recept na jídlo - teď tam dáte tohle, pak přidáte tamto. Bylo to děsivé,“ líčí herec, který právě takovýto cynismus dostal do své postavy.
Ostatně výkon všech herců působí natolik autenticky, že je na festivalu v Cannes někteří novináři považovali za neherce. „To je pro herce to největší vyznamenání,“ tvrdí Ivanov. O přesvědčivosti jeho herectví svědčí i reakce jedné divačky: „Přišla za mnou a řekla mi do očí: Chlape, já vás nenávidím!“ Prý by ale byl radši, kdyby si ho lidé pamatovali jako představitele komediálních rolí, které hraje v bukurešťském Národním divadle.
Jeho herecké kolegyně z filmu už odstartovaly mezinárodní kariéru: Anamaria Marincaová má na kontě cenu BAFTA, žije a pracuje v Londýně, Laura Vasiliuová, která ve snímku 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny debutovala, dostala nabídku na italský velkofilm.
