Podle průzkumu Dětského fondu OSN (UNICEF) totiž čas strávený ve třídě kladně hodnotí jen dvanáct procent českých dětí. Méně mají školu rádi už jen malí Finové. UNICEF do šetření zahrnul celkem pětatřicet různých zemí světa. Naopak nejvíce se ve škole líbí žákům z Norska a Rakouska.
V průzkumu se už ale neuvádí, co české děti k tak negativnímu postoji ke škole vede. Ředitelé škol, které LN oslovily, to do velké míry přičítají určitému pozérství teenagerů. Zároveň ale sebekriticky uznávají, že svůj podíl na tom mají i kantoři, kteří dětem neumí vyučování zpestřit a nedokáží v nich vyvolat zájem o předmět.
„Před časem jsem dělal takový průzkum u nás ve škole. A vyšlo mi, že do školy chodí rádo kolem čtyřiceti procent dětí. Číslo, které zjistil UNICEF, mě proto docela překvapuje,“ říká Jaroslav Haušild, ředitel základní školy Zdeňka Štěpánka v Mostě. „Myslím, že je to všeobecně trend mladých lidí. Jsou hodně zásobeni informacemi, ať už z internetu, nebo z médií a někdy nemají moc přebrané, k čemu je škola vlastně určena,“ říká Haušild. „Já myslím, že děti to vnímají tak, že se patří říct, že je škola nudná,“ říká ředitel základní školy Tylova v Písku Jaromír Hladký.
Učitelům chybí motivace Podle Karla Kynzla z vedení základní školy Masarykova v Litoměřicích je negativní postoj žáků ke škole dán i tím, že jsou dnes děti od rodičů zvyklé, že doma nemusí nic dělat a nemají žádné povinnosti. „Když se pak po nich chce něco ve škole, tak se diví,“ říká Kynzl. Svůj podíl na „nelásce“ dětí ke škole však podle něj mají i učitelé. „Je pravda, že část pedagogů k výuce přistupuje jako k rutině. Je to ale dané tím, že jim chybí motivace. Co chcete po učiteli za patnáct tisíc hrubého?“ ptá Kynzl.
Nedostatek peněz ve školství je podle něj obecný a netýká se jen platů kantorů, kteří kvůli tomu nemají potřebu styl své práce zlepšovat. „Kdyby byl v každé třídě počítač nebo interaktivní tabule, dětem by se ve škole určitě líbilo více. Jenže to jsou statisícové investice,“ podotýká Kynzl.
S tím, že kantoři mají určité rezervy, souhlasí i ředitel Hladký ze školy v Písku. „Děti dnes žijí v informační době a nic už je nepřekvapí. Čelit tomu je pro kantora asi ten nejtěžší úkol. Musí žáky zaujmout a hledat takové modely výuky, aby dětem ani nepřipadalo, že se vlastně učí,“ říká Hladký.
Takový přístup by do škol mělo přinést zavedení rámcových vzdělávacích programů, tedy jakýchsi nových osnov, které si učitelé z velké části vymyslí sami. Podle nich mají školy začít povinně učit už v září.
Jenže velká část škol nechápe, proč je nutné styl výuky měnit a změnu si nepřejí. Dokazují to četné průzkumy. Například loňské šetření společnosti SCIO ukázalo, že 44 procent kantorů na základních školách nové osnovy nechce. Stejný názor má skoro polovina jejich kolegů na víceletých gymnáziích.
