Milí čtenáři, před loňskými letními prázdninami jsem se s vámi loučil v rubrice Jazyková nemocnice, domnívaje se, že už se více neshledáme. Jenže personifikovaný osud tomu chtěl jinak a vymyslel pro mě rubriku Slovo týdne.
Pokusím se v ní aktuálně pozastavovat nad výrazem (případně větou), který byl v právě uplynulém týdnu na stránkách Lidových novin častým hostem, byl neobvyklý, špatně použitý, rozzlobil či znejistil čtenáře nebo jinak vyčněl.
Rubriku zahájím obratem, který není neobvyklý, ale naopak – na můj vkus obvyklý až příliš, tedy alespoň v našich článcích. Je to klišé „XY má problém“ (například „Čerstvá ředitelka Radiožurnálu Barbora Tachecí má další problém“, LN 21. ledna).
Podobně jako ve filmu či v literatuře existuje několik způsobů, jak otevřít novinový článek. Může začít příběhem, citací, obrazem. Nebo jednou či více krátkými, údernými větami. Ale taková věta by se neměla v novinách objevovat příliš často. S kolika problémy čelných představitelů už jsem byl jako korektor konfrontován? U některých i opakovaně (viz uvedený příklad), mnoho politiků je přímo automaty na problémy.
Přitom problémy máme přece všichni. „Život je těžký,“ uvozuje první kapitolu své nejslavnější knihy americký psychoterapeut M. Scott Peck. „Život je utrpení,“ učí Buddha. „Ale nestojí to za nic,“ odpovídají mnozí z nás na otázku „Jak se máš?“.
Kde se vlastně problémy vzaly? Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka (Leda 2001) k nám připutovaly z Německa (Problem) a tam přes latinu (problema) z řečtiny (próble-ma). Nový akademický slovník cizích slov (Academia 2007) definuje problém jako ,spornou, nerozřešenou otázku, nesnadný úkol, složitou věc‘. Rejzkův slovník doslova jako něco, ,co je hozeno před někoho‘. (Musím ovšem říci, že vodní želva, která se tento týden zabydlela v korektorně LN, s kusem masa, který před ni hodíme, rozhodně žádný problém nemá.)
Rubrika vychází každý pátek
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, ondrej.tucek@lidovky.cz
