Fotografa a specialistu na britské terénní vozy Jana Mihalička se není třeba ptát, jestli má rád auta. Sám úspěšně jezdí vytrvalostní pouštní závody. „Aut jsem vystřídal strašně moc. Nejradši jsem měl první Range Rover z roku 1982, klasický osmiválec 3,5 litru se všemi jeho problémy. Jel jsem s ním do jeho domácí Británie, cestou projel Evropu, ale jakmile se dotkl anglické půdy, zdechnul. Odtáhli mě celníci a zeptali se mě, jestli mám členství v autoklubu. Neměl jsem, a tak mě rozbitá součástka za libru stála sto liber.“
Mihaliček vzpomíná i na další svá oblíbená auta. Druhou generaci Toyoty MR2 Targa, pro kterou byl ve Španělsku, přeplňovanou Toyotu Celicu GT-4 edice Carlos Sainz nebo Maserati Biturbo. Nejdůležitějším autem je ale pro něj Land Rover Defender. „Jediné auto, které jsem si koupil jako nové a mám ho dodnes. Je to devadesátka s krátkým rozvorem, nikdy mě nikde nenechal.“
„Nebaví mě nudná auta jako Passat, vyhovují mi terénní a pak mám rád ta sportovní. Jako univerzální auto používám Discovery první generace.“ Nejvíce ale najezdí v dodávce Transit. „Kvůli práci, do Transitu se vejde čtyřčlenná rodina a třímetrový gumový člun i s motorem. Mám to vyzkoušeno.“
Kdyby se Jan Mihaliček nemusel ohlížet na peníze, pořídil by si klasické Porsche 911 ze sedmdesátých nebo osmdesátých let. Ještě více ho lákají dakarské speciály a samotný závod, který je jeho největším snem. „Chtěl bych jet Dakar, už na tom pracuju,“ říká.
