Podle Martina Jaroše, kreativního ředitele T-Mobilu, ty nejvtipnější scénáře na své reklamy Chuck Norris zamítl. Není proto divu, že ta nejambicióznější reklamní kampaň těchto Vánoc (samozřejmě nepočítám již déle běžící kampaň České spořitelny, kterou se nás tato banka snaží přesvědčit, že všichni její zaměstnanci jsou polodementní kreténi, kteří než aby se šli pořádně naobědvat, se raději učí házet klobouk na věšák) vypadá tak, jak vypadá, polovtipná směs starých a stokrát použitých vtípků (záměnu homofonů „bruslí“ a „Bruce Lee“ jsem sám používal k obveselení spolužáků ještě v dobách, kdy jsem si myslel, že homofon je gramofon pro gaye), neschopnost udržet postavu (Chuck Norris je v reklamách někdy srandovně ostrý, jindy srandovně měkký, podle toho, jak se to tvůrcům hodí), v chvatu při natáčení neměli čas zabývat se způsobem, jak Chucka nejlépe natočit, takže v záběrech působí drobně, křehce a zanedbatelně. Ale co by člověk vyčítal, když ví, jak věci chodí. Též jsem dostal nabídku vytvořit jednu reklamní kampaň a rád bych vám o tom podal zprávu, ale bohužel v této kruté době už člověk nemůže nic, ani odmítnout a nepodepsat smlouvu o mlčenlivosti, aby se vůbec dozvěděl, co vlastně odmítá.
Na druhou stranu musím přiznat, že ani Chuck Norris, ani mluvící vánoční stromečky, a dokonce ani ty zcela nejhorší současné televizní reklamy - mezi něž je nutno zařadit jednak ordinérní mimina, která v porodnici hodnotí své tatínky podle toho, zda jim zařídili spoření s Raiffeisen stavební spořitelnou, či naprosto hororový zážitek, který vyvolává reklama na jakousi dětskou medicínu, v níž mimino ve ztemnělé místnosti náhle zašeptá „Mami, postaráš se o mě?“ hlasem tak děsivým, až máte pocit, že promluvila démonická Samara z filmu Kruh („Ssseven daysss!“) - nejsou hlavní problém. Reklamní problém, jímž by se měla zabývat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Rada pro reklamu, Policie České republiky a Radek John, jsou reklamy na hračky, o kterých v jedné polovině obchodů nikdy neslyšeli a v druhé je už od jara nedostali. Ano. Nezlehčujte to, je to celostátní problém. Ekonomicky činní občané (z letmého průzkumu v mém okolí nejčastěji otcové) jsou kvůli té strašlivé televizní masírce naprosto zablokováni a nejsou schopni přinášet společnosti vůbec nic. Tedy kromě nadávek internetovým obchodům, které neaktualizují své skladové zásoby, takže vyvolávají ve svých klientech falešné záchvaty naděje, již následně zruší sadistickým telefonátem, že hračka není, ale do Vánoc by „měla být“. Jen za včerejšek jsem pročesal kvůli jedné plastové pitomosti půlku světa, až jsem ji objevil v jednom obchodě ve Francii a v druhém v Japonsku, a teď místo toho, abych pracoval, přemýšlím, zda vsadit na japonskou spolehlivost, či na fakt, že Francie je součástí Evropské unie, a tudíž by mělo být snadnější - až mi od nich 23. prosince přijde samozřejmě nešťastným omylem místo hračky mixér - jim aspoň vysoudit duši.
Jak říkám, mělo by se to řešit nějak na celostátní úrovni. A zapojit se může každý z vás. Všichni přece chceme situaci zlepšit. Váš vhodný první krok by bylo objevit někde tu prokletou formuli na dálkové ovládání jménem Roary a dát mi o ní vědět, tím bychom ten problém měli mít pro letošek z krku. Příští rok zrušíme Vánoce, protože, přiznejme si, přesně to je to, co si všichni tak nějak uvnitř přejeme.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
