Po několikadenní masáži a pouštění hrůzy drama snad skončilo. Pražští dopravci podle všeho nakonec stávkovat nebudou. Snad a podle všeho znamená, že organizace zaměstnanců v pražské dopravě si nevytvořily společné velení, a těžko tedy hledají jeden hlas. Pražský dopravní podnik má dvanáct odborových organizací, od strojvedoucích metra po řidiče autobusů, což znamená dvanáct předáků.
Takhle velká skupina už z definice nemůže být výkonný hráč, když se má se zaměstnavatelem vyjednávat o penězích. Tak jako každá zájmová skupina potřebují i odbory jednu zapamatovatelnou tvář s prořízlými ústy. Dokud jich je dvanáct, budou nejspíš mluvit jeden přes druhého.
Ekonom Karel Kříž v pondělních LN vyložil, proč jsou požadavky pražských dopraváckých odborů v zásadě útokem na peněženky pasažérů pražské MHD a přeneseně i těch daňových poplatníků, kteří do hlavního města ani nejezdí. Kdo s tímto názorem souhlasí, může si parafrázovat výrok bývalého francouzského prezidenta Mitterranda o rozděleném Německu: mám ty odborové předáky rád tolik, že bych si jich přál rovnou dvanáct.
Více čtěte na straně 4
