Takhle vzniká skoro třetina kyrgyzských manželství. Munara nechtěla, aby ji unesli. Některé dívky v Kyrgyzstánu se těší na okamžik, kdy si je nějaký muž takhle „vybere“ a udělá z nich opravdovou ženu, ale ona už přítele měla a doufala, že se vezmou. „Měl mě unést jako první,“ říká dnes osmnáctiletá Munara v kavárně v Biškeku, hlavním městě Kyrgyzstánu, pět měsíců poté, co ji unesla parta tří mužů. Ani jednoho z nich neznala.
„Stalo se to na trhu v mém rodném městě Balykchy, u jezera Issyk-Kul,“ říká bruneta s mandlovýma očima a růžovým tričkem s anglickým nápisem, který nedává smysl. Vybírala na trhu zeleninu, když k ní zezadu přistoupili dva muži, zakryli jí oči, nacpali ji do staré béžové lady a dovezli do domu rodičů jednoho z nich. Bránila se a prosila je, aby ji pustili, protože se nechce vdávat, ale oni ji nebrali vážně. Kyrgyzští muži jsou zvyklí, že při rituálu unášení dělají dívky podobné „drahoty“, ale všeobecně se to bere jako strategie, jejímž prostřednictvím dívka zvyšuje svoji tržní cenu. Hodnota ženy se nicméně záhy rapidně sníží tím, že byla unesena.
Spojené národy rok co rok kárají Kyrgyzstán za praktiky spojené s únosy a týráním žen. „Od dubna, kdy se tu rozpoutal krvavý etnický konflikt mezi Kyrgyzy a Uzbeky, se násilí na ženách ještě znásobilo,“ říká Talajgul Isakunovová, odbornice na ženská práva, která spolupracuje s ministerstvem vnitra v Biškeku. Tak jako jinde, kde jsou muži frustrovaní válkou, i tady si svoji bezmocnost vybíjejí na ženách. Ty pak na dcerách.
„Převychovat muže není jednoduché,“ říká Isakunovová, která se zabývá projekty spojenými s eliminováním únosů žen a jejich následným ponižováním. V Kyrgyzstánu se unášení žen bere jako tradice, která má velkou společenskou podporu nejen mezi muži, ale i ženami.
Je to praktické
Za komunismu byly tradiční etnické zvyky z velké části zakázány a rovnoprávnost mezi muži a ženami byla prosazována železnou pěstí z Moskvy. Po rozpadu SSSR se odpor vůči všemu sovětskému proměnil ve snahu Kyrgyzů vrátit se k původním etnickým zvykům, ať už byly jakkoli zastaralé. Jedním z takových zvyků jsou právě únosy žen za účelem sňatku. A jejich obliba stoupá.
Absurditu únosů parodoval ve filmu Borat:Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu hlavní hrdina filmu – Kazach Borat –, když se rozhodl, že unese herečku Pamelu Andersonovou. Zalíbila se mu v televizi, tak si ji chtěl jednoduše ukrást a vzít za ženu. Filmová verze sice představuje úsměvnou, nicméně znepokojivě přesnou metodologii takového obstarání ženy. S tím rozdílem, že únosy jsou ještě populárnější v Kyrgyzstánu než v bohatším Kazachstánu, o němž pojednává film. Zhruba jedna třetina kyrgyzských žen vstupuje do manželství způsobem násilného únosu, říká Russell Kleinbach, profesor sociologie na Filadelfské universitě v Pensylvánii, který se věnuje tématům spojeným s tradicí únosů pojmenovaných kyz ala kachuu, v překladu „chytni a utíkej“.
Podle něj je rostoucí obliba únosů zapříčiněna ekonomickými motivy. „Je to levnější,“ říká. Kyrgyzové se vrátili k únosům jako formě námluv, protože se země ocitla v těžké finanční krizi a pro spoustu mužů začalo být nemožné platit rodičům nevěsty takzvaný kalym (cena za nevěstu), výbavu a náklady spojené s velkou romantickou svatbou. Když nevěstu ukradnou z ulice, devalvují ji, a tím sníží kalym, který za ni musí platit. Zároveň tím prosadí malou, neopulentní svatbu, protože ji musí zorganizovat okamžitě.
Další důvod je sociální
„Je to alternativa pro mladé muže, kteří byli v minulosti závislí na tom, že jim našli nevěstu rodiče,“ říká Russell Kleinbach. „Kyrgyzská manželství byla tradičně smluvená.“ Lidé v Kyrgyzstánu dnes vnímají únosy žen za účelem sňatku jako místní tradici, která sahá hluboko do minulosti. Odborníci ale tvrdí, že tato tradice byla vždy založena na souhlasu nevěsty i ženicha – a až během posledních pár desetiletí se zvrhla do své násilné podoby. Jakožto kmen nomádských pastevců byli občas kyrgyzští muži nuceni „unést“ si svoji dívku, ale dělo se to jen v případě, že jejich rodiny nesouhlasily s tím, aby se vzali. Jenže dnešní Kyrgyzové už dávno jako nomádi nežijí.
Psychologický nátlak
Asi osmdesát procent obyvatel Kyrgyzstánu jsou muslimové, ale podle Kadyra Malikova, ředitele organizace Náboženstí, právo a politika, nevychází zvyk únosů žen z islámu. „Únos a sňatek bez souhlasu obou stran je v islámu velkým hříchem,“ říká Malikov a vysvětluje, že islám zkouší regulovat únosy alespoň tak, že oddány mohou být jen ty páry, ve kterých oba zúčastnění se svatbou souhlasí.
Jenže dívky jsou často k souhlasu donuceny. V momentě, kdy osmnáctiletou Munaru dovezl únosce domů, jí jeho matka ovázala kolem hlavy bílý šátek, čímž ji označila za vdanou ženu. Ženich pak odjel slavnostně oznámit rodičům nevěsty, že jim unesl dceru, a nabídl jim za ni kalym – v přepočtu zhruba sedmnáct tisíc korun. Ačkoli si Munara svého únosce vzít za žádnou cenu nechtěla, její rodiče s výkupným souhlasili, kalym přijali a donutili ji, aby si ho vzala. Protestovat a přijmout unesenou dceru zpět do domu by celou rodinu dehonestovalo, jelikož se všeobecně předpokládá, že unesená dcera už není panna. V zemi, kde bývá součástí svatebních rituálů „test s bílým prostěradlem“, je panenská blána důležitým vyjednávacím artiklem. Bez ní je žena v podstatě neprovdatelná. Není náhodou, že rekonstrukce panenské blány je populárním zákrokem plastických chirurgů ve střední Asii a některé ženy operaci podstupují opakovaně.
Bubusara Ryskulovová, ředitelka krizového centra pro ženy Sezim, říká, že mnoho žen souhlasí s tím, že zůstanou žít u svého únosce, aby nezostudily své rodiny. „Dívky jsou odmala vychovávány k tomu, že musí respektovat starší lidi, a starší lidé jim říkají, ať si dají na hlavu bílý šátek,“ říká Ryskulovová. „Je to obrovský psychologický nátlak.“ Tak velký, že dívky často raději spáchají sebevraždu, než by se vrátily k rodičům nebo zůstaly s únoscem.
„Když dívka nesouhlasí se sňatkem, může být znásilněná, otěhotnět a pak už opravdu nemůže odejít,“ říká Ryskulovová. „Muži pak někdy argumentují, že je stejně nikdy nemilovala, což jim dává jen další záminku k násilnostem.“ Ne všechny ženy jsou ale ve sňatcích vzniklých únosem nešťastné. Mnoho z nich tvrdí, že sice byly uneseny, ale měly štěstí a žijí spokojeným životem. „Některé, obvykle starší ženy, se snaží přesvědčovat dívky, aby neprotestovaly, a proto únosy stále kvetou,“ říká Bubusara Ryskulovová. „Starší ženy říkají dívkám: Vidíš, já jsem se takovým způsobem taky vdala – a jak jsem teď šťastná.“
Neví, jak se dvořit
Podle Anny Nijazovové, profesorky práv na Kyrgyzsko-ruské slovanské univerzitě v Biškeku, si lidé nejprve musí přestat idealizovat unášení jako nějakou romantickou tradici a přestat ji prezentovat jako něco, o co si děvčata sama říkají. „V naší kultuře je zakořeněný stereotyp, že únos ženy samy provokují.“ Proto prý postižené jen málokdy zahájí trestní stíhání, ačkoli únosy žen za účelem manželství jsou v Kyrgyzstánu nezákonné už od roku 1994.
Anna Nijazovová také tvrdí, že vesnická mládež si ani neuvědomuje, že dělá něco špatně, protože na vesnicích neexistuje společenské vyžití a oni nemají příležitost setkat se s alternativními milostnými strategiemi.
„Muži na vesnicích se jen zřídkakdy baví s ženami. Obyčejně sedí někde na trhu, kde prodávají ovce, a když vidí nějakou dívku, která se jim líbí, tak si ji prostě ukradnou,“ říká. „Neví, jak se dvořit ženám.“
Vzdělané kyrgyzské ženy a ty, které žijí ve městech jako Nuraim Orozobekovová, souhlasí s tím, že milostné metody je třeba vyučovat a že ženy musí vědět, že mají právo muže odmítnout. Ona sama se stala aktivistkou bojující proti nezákonným únosům poté, co se doslechla, že ji plánuje unést syn rodinných přátel.
„Takovým způsobem jsem se vdát nechtěla. Rozhodla jsem se, že tahle kriminální činnost musí skončit,“ říká. Největší problém, jak zamezit únosům žen, je podle ní v tom, že v Kyrgyzstánu stále mnoho lidí – jak mužů, tak žen – nevidí v ženách nijak velkou hodnotu.
„Dřív to bývalo tak, že když člověk někomu ukradl kus dobytka, usekli mu prst,“ vypravuje. „Ale kradení žen trestáno nebylo. A v podstatě to tak podvědomě funguje stále.“
Orozobekovová zatím únosu úspěšně uniká. Je stále svobodná, ale vzhledem k tomu, že je jí už sedmadvacet, přestává být hlavním terčem únosců, protože podle kyrgyzských standardů je moc stará. Jinými slovy: opravdu s ní není něco „v pořádku“.
Ona ale věří, že se jednou vdá, a to z lásky. „Jestli se budu nějakému muži líbit, bude na mě muset použít jinou metodu namlouvání. Když se sníží k únosu, znamená to, že není dost sebevědomý na to, aby si získal dívku jinou cestou,“ říká. „Já nejsem ovce. Chtěla bych si taky sama vybrat.“
Orozobekovová dnes učí kyrgyzské ženy, že mají na výběr. I když to tak vždycky nevypadá. Přeje si, aby už nebylo víc dívek jako ta, která se jmenovala Gulnura a při školeních na vesnici jí nejvíc uvízla v paměti.
Gulnura byla unesena v roce 2007 ve vesnici Bazar-Korgon u Džalálábádu. Aby si Gulnura nemusela svého únosce vzít, řekla jeho rodině, že už není panna, a utekla zpátky do své vesnice. Jenže drby o tom, že není panna, se brzy dostaly i tam a její rodina na ni začala naléhat, aby se ke svému únosci vrátila a vzala si ho. Říkali jí, že nikdo jiný si ji už stejně nevezme. Gulnura se vrátit nechtěla, ale nevěděla, kam jinam jít. Tak šla do kůlny a tam se oběsila. V kapse měla dopis na rozloučenou: „Řekněte tátovi, že jsem stále panna. Doufám, že odcházím na pokojné místo.“ ?
O autorovi| Iva Skochová, spolupracovnice Pátku skochova@seznam.cz
