Říše středu prochází recesí. V pumpování peněz do ekonomiky předhání zbytek světa
Donedávna byla Čína vnímána jako hospodářský zázrak: miliardový gigant kráčející kupředu uprostřed světové recese. Růst čínské ekonomiky ve výši 6,1 procenta za první čtvrtletí 2009 oproti stejnému období 2008 je přece pozoruhodný, ne? Zejména v kontrastu k ostatním asijským ekonomikám: Tchaj-wan a Singapur shodně hlásí propad ve výši 10,1 % HDP, Japonsko 8,8 %, Hong-Kong 7,8 %, Malajsie 6,2 %, Jižní Korea 4,2 %.
Uvedených 6,1 procenta je ovšem počítáno na meziroční bázi, což je lichotivá metoda. Kdyby údaj o čínském růst byl publikován podle americké metodiky (anualizovaný mezikvartální růst), patrně by byl záporný. Již v lednu upozornil profesor Nouriel Roubini, že v posledním čtvrtletí 2008 čínská ekonomika pravděpodobně stagnovala poblíž nuly. A namísto růstu bude první pololetí 2009 zřejmě ve znamení poklesu. Čína tedy velmi pravděpodobně prochází recesí. Stejně jako zbytek světa.
Tady něco nehraje Nasvědčují tomu statistiky mezinárodního obchodu. Květnové údaje hovoří o 26,4% propadu exportu. Dovozy poklesly téměř stejným tempem: 25,2 %. V rostoucích ekonomikách obvykle neklesá objem mezinárodního obchodu - tím spíše, že čínský dovoz spočívá z velké části v dovozu výrobních technologií. Výpadek dovozu tedy signalizuje propad investic do výroby, čemuž nasvědčuje i masové propouštění, zavírání továren a sociální problémy.
Kupodivu mohutně roste import surovin, zde se však patrně jedná o investice do strategických zásob.
Pokles čistých exportů lze dohonit zvýšenou spotřebou nebo investicemi.
Skutečně, státní tisková agentura hlásí nárůst investic do fixních aktiv (například továren nebo nemovitostí) o 32,9 procenta během prvních pěti měsíců 2009.
Oficiálně se toto číslo vykládá jako výsledek stimulačního balíčku za 586 miliard dolarů, schváleného v prosinci 2008.
Jenže tady něco nehraje.
Jak lze věřit údaji o impozantním růstu investic, když toto číslo nesouhlasí ani se statistikami, ani s pozorováním očitých svědků? Boom na trhu nemovitostí lze s klidem vyloučit: ten již byl. Vládní expert Cchao Ťien-chaj, citovaný časopisem Far Eastern Economic Review, oznámil, že očekává propad cen bytů na polovinu během následujících dvou let. Za posledních pět let se ceny ztrojnásobily a dále není kam růst.
Nabídka prázdných bytů je obrovská. „Čínská zásoba neprodaných bytů dosahovala 91 milionů metrů čtverečních koncem roku 2008,“ uvádí profesor Patrick Chovanec z Tsinghua University v Pekingu. „Ale toto číslo bledne ve srovnání s 587 miliony čtverečních metrů, které investoři nakoupili ze spekulativních důvodů, a které jsou prázdné.“
Byla to právě mohutná výstavba, která byla až do roku 2008 jedním z motorů růstu. Nyní se opakuje historie, kterou známe z Japonska, USA, Irska, Španělska, Lotyšska, a nakonec i z naší vlastní ekonomiky: nepřiměřený úvěrový a stavební boom má za následek vyšroubované ceny. Úvěry a s nimi i poptávka nakonec vyschnou. Následuje recese doprovázená několika lety poklesu cen nemovitostí.
Podobný mechanismus fungoval například již během světové krize v roce 1873. Kuriózní podobnost: tehdy byla epicentrem krize Vídeň, kde spekulace na růst cen nemovitostí vyvrcholily právě v době vídeňské světové výstavy. V srpnu 2008 se v Pekingu konala olympiáda - a vzápětí se prudce začaly horšit všechny ukazatele.
Je překvapivé, jak navzdory všem společenským změnám zůstává základní mechanismus krizí na trhu úvěrů a nemovitostí stejný. Čínskou recesi dokládají i jiná čísla. Spotřeba elektřiny během prvního pololetí klesá: za květen meziročně o 2,6 procenta. Neexistuje způsob, jak by průmyslová ekonomika typu Číny mohla zaznamenat kladný hospodářský růst a současně pokles spotřeby energie. Hypotéza o úsporách a růstu produktivity nemá řešení v oboru reálných čísel.
Za těchto okolností se čínská vláda zběsile snaží povzbudit růst. Většina ze zmíněných 586 miliard dolarů šla na podporu státních bank, které nyní půjčují jako zjednané: objem úvěrů v červnu 2009 téměř čtyřikrát převyšoval beztak vysoký základ z června 2008! Otázkou je, kdy se tato šílená spirála dluhů zastaví, jaká bude kvalita úvěrů a z čeho je čínská vláda zaplatí. Profesor Michael Pettis z Guanghua School of Management uvádí, že již nyní čínský veřejný dluh dosahuje 50-70 procent HDP (tedy nikoli oficiálně udávaných 20 procent.) Již před stimulačním balíčkem poskytly čínské banky větší objem úvěrů v poměru k HDP, než asijské země před krizí v roce 1997.
Čína tedy není žádná hospodářská supervelmoc. Pouze monstrum vykrmené vládou zprostředkovanými úvěry. V rozsahu pumpování peněz do ekonomiky Čína dohnala a předehnala zbytek světa. Obr na kapačkách.
O autorovi| e-mail:pavel.kohout@gmail.com Autor je členem NERVu ; Pavel Kohout ředitel pro strategii, Partners Čína není žádná hospodářská supervelmoc. Pouze monstrum vykrmené vládou obstaranými úvěry
