PRAHA Vztahy mezi Čínou a Spojenými státy americkými připomínají začarovaný kruh. Obě země jsou na sobě sice ekonomicky závislé, za úsměvy politiků se však vede tvrdá obchodní válka.
Vážnost situace naznačují i stále častější jednání mezi představiteli obou států nebo nejnověji návštěva čínského prezidenta Chu Ťin-Tchaa v Bílém domě. Kromě dohod miliardových obchodních kontraktů je čeká i vyřešení otázky, co dělat se současnými měnovými kurzy.
Amerika pro Čínu představuje nejvýznamnějšího odběratele zboží, zároveň je také jejím největším dlužníkem. V situaci, kdy by byly měnové kurzy volné, by se stav automaticky srovnal během delšího časového období. S tím ale dnes nelze počítat.
Chůze po měnové hraně Peking totiž dlouhodobě podhodnocuje měnu jüan, aby pomohl svým exportérům a růstu ekonomiky. Americká centrální banka Fed zase „natiskla“ peníze, aby zlevnila úvěry a pomohla podnikům postavit se po krizi na nohy a zvýšila spotřebu obyvatel.
Dolar ale kvůli tomu ztrácí na hodnotě a obří měnové rezervy, které si Čína během let nastřádala, také. Peking se proto pomalu začíná zbavovat dolarových rezerv a amerických dluhopisů a přesouvá se k euru nebo obligacím evropských zemí.
Pokud však hlavní věřitel Čína přestane Američanům půjčovat, budou muset v USA opravdu začít šetřit a znamenalo by to i konec pro štědré vládní stimulační balíčky. V tu chvíli by se ale Číňanům začaly plnit sklady zbožím, na které nikdo nemá.
Zdá se tedy, že nejsnadnějším řešením by bylo přestat ovlivňovat měnové kurzy a ukončit pumpování miliard dolarů do ekonomik. K tomu se ale žádná ze stran nemá.
Čínská vláda je na rychle expandujícím hospodářství závislá. Totalitní režim a nesvobodu lze snášet mnohem lépe s plnou peněženkou, a Peking si tedy prosperitou kupuje loajalitu obyvatel.
Také Barack Obama a jeho domovská Demokratická strana si dobrou ekonomickou situací potřebují zajistit dobrou reputaci a znovuzvolení. Budoucnost dolaru Celý spor navíc ještě hlouběji odhalil slabiny, které dolar pro světovou ekonomiku představuje. Americká měna od světové války slouží jako rezervní měna nebo nejvýznamnější platidlo při mezinárodních transakcích. Ve chvíli, kdy je ale ekonomika USA v problémech a centrální banka se snaží podpořit hospodářství, dojde k rozhýbání měnových kurzů, což vytváří nestabilní prostředí. O nutnosti přestat dolar používat jako „univerzální“ platidlo se tak hovoří při každé recesi, která Ameriku zasáhne. Jedna z možností je stále větší využívání eura, což se již dnes děje.
„Čím dál víc je jasné, že je euro čistě politický projekt, proto se na něm bude aktivita Evropské centrální banky podepisovat jen částečně. Takže euro může být,stabilní‘ pevnou měnou až do doby jeho předpokládané restrukturalizace,“ říká Petr Bartoň z Národohospodářské fakulty pražské VŠE.
Dále politici volají po vytvoření jakési košové měny, která by reflektovala kurz dolaru, eura, jenu, a jak Číňané prosazují, také jüanu.
Dokonce i šéf Světové banky Robert Zoellick navrhuje, aby se znovu otevřelo téma možného zavedení jisté formy Brettonwoodského systému z roku 1944 - tedy navázání světových měn na zlato.
A odklon od dolaru se také projevuje například v ropném odvětví. Od 70. let se ropa obchodovala zásadně v dolarech. I v této oblasti se ale začíná mluvit o jeho možném nahrazení eurem, ačkoli dolar stále dominuje. Podle spekulací prý stálo za americkou invazí do Iráku zastavení obchodování s ropou v dolarech na tamní burze, které bylo v roce 2005 obnoveno.
Zatím se zdá, že dolar z účtů centrálních bank jen tak nezmizí, protože se projevuje jakási setrvačnost. Ale svá nejlepší léta má za sebou.
