PEKING Čínští komunisté zesilují kampaň proti všem, kteří by je mohli ohrozit. A zatímco výroční sjezd parlamentu, na kterém vrcholní představitelé strany i státu z pódia hřímali, že demokracii ani dělení moci nepřipustí, už skončil, perzekuce opozičních hlasů pokračuje.
Pěst třídní nenávisti tvrdě dopadla i na zakladatele Demokratické strany Liou Sien-pina. Za psaní internetových článků vyzývajících k demokratizaci byl poslán na deset let za mříže. Vládnoucí strana si ale chce posvítit i na vysokoškoláky. Inteligence vždy představovala pro totalitní moc největší hrozbu.
Zjistíme, kdo ze studentů potřebuje „zvláštní pomoc“, rozhodlo vloni v listopadu vedení Pekingské univerzity, které si jako prvního pokusného králíka vybralo lékařskou fakultu. Od té doby začali být medikové rozdělováni do deseti skupin.
Jednu tvořili studenti vedoucí nezávislý život, další ti, kteří propadli internetu, mají finanční problémy nebo byli potrestáni za porušení disciplíny. Největší rozruch ale vyvolala kategorie, do které spadají všichni, kdo mají radikální názory. A pod tím si lze představit prakticky cokoli. Pekingská univerzita přitom patří k nejprestižnějším vysokým školám v Číně.
Po desetiletí ale byla i proslulou líhní liberálních myšlenek a není náhoda, že na ní přednášeli Chu Š’, Lu Sün a další známé osobnosti 1. poloviny 20. století, ani že ji za svou alma mater mohla označovat řada studentských vůdců prodemokratických protestů na pekingském náměstí Tchien-an-men. A komunistické vedení si to pochopitelně velmi dobře uvědomuje.
Kádrování studentů se zřejmě osvědčilo, navíc rychlý vývoj událostí na Blízkém východě a v severní Africe vyvolává obavy na nejvyšších místech. Když k tomu připočteme internetové výzvy k jasmínové revoluci po vzoru Tuniska, není se čemu divit. A tak se celý program už od května rozšíří na všechny fakulty. Snaha o „uvěznění myšlenek“ nabírá na rychlosti, bez ohledu na kritiku přicházející i z řad čínských politologů či profesorů. Návrat do dob kulturní revoluce „Vracíme se do dob kulturní revoluce? Je to odporné a hrozné,“ reagoval na postup Pekingské univerzity profesor politologie Čang Ming působící na další známé vysoké škole Žen-min. Jeho názor sdílejí mnozí akademici, i když se ho bojí říci nahlas. Současný hon na čarodějnice, tedy nejen na disidenty a aktivisty, ale také právníky, spisovatele či zahraniční novináře, více než připomíná nechvalně proslulou dobu 60. let minulého století. Nyní navíc obhajovaným ekonomickým rozvojem a zajištěním stability.
Posledním z důkazů, jak současné čínské vedení vytváří „harmonickou společnost“, je rozhodnutí soudu v provincii S-čchuan, který za podněcování ke svržení státní moci poslal na deset let za mříže 43letého Liou Sien-pina.
Známý aktivista mohl na svou obhajobu pronést pouze několik slov, kdy se prohlásil za nevinného. Liou Sien-pin, který se v roce 1989 zúčastnil i protestů na pekingském náměstí Tchien-an-men, byl za stejný trestný čin odsouzen už podruhé.
Na konci 90. let se totiž podílel na založení Demokratické strany, která byla okamžitě zakázána. Následně byl poslán na 13 let za mříže a vězení opustil až v roce 2008. Vynesený rozsudek je navíc druhý nejvyšší za tento trestný čin. Jen o rok déle má za mřížemi strávit loňský nositel Nobelovy ceny míru Liou Siao-po.
A právě ve stejné době, kdy se chystalo přelíčení s Liou Sien-pinem, vyjádřil Nobelův výbor obavy nad osudem samotného autora Charty 08. Od října, kdy získal toto ocenění, o něm nemá žádné nové zprávy a jeho manželka je stále držena v domácím vězení.
Peking je trpělivý a dobře ví, že bouře kritiky rozpoutaná demokratickými zeměmi rychle přejde a ekonomické zájmy opět zvítězí nad otázkou dodržování lidských práv.
A stejně do ztracena zřejmě zahraje i současnou výzvu pracovní skupiny Komise OSN pro lidská práva požadující, aby Čína okamžitě propustila křesťanského právníka Kao Č’-šenga, který je už rok zadržován na neznámém místě, což odporuje mezinárodním zákonům. Vymývání mozků „Milujeme svoji zemi, tedy Čínu. Jeho v lásce nemáme,“ tak odpovídají tibetští mniši na otázky pokládané v rámci převýchovných kurzů. Ke komu konkrétně se nesmí hlásit, je zřejmé, aniž by vyslovili jeho jméno. 14. dalajlama je komunistickými představiteli označován za ďábla, kterého je nutné vymýtit za každou cenu.
Od protičínských protestů v roce 2008 přicházejí komunističtí funkcionáři do buddhistických klášterů v této himálajské autonomní oblasti i dvakrát týdně, někdy s policisty. Pančenlama, druhý nejvyšší představitel tibetského buddhismu dosazený v roce 1995 komunistickými úřady, pak prohlašuje, že čínská armáda před 60 lety Tibet osvobodila a zajistila jeho obyvatelům pokrok i náboženskou svobodu.
Většina Číňanů tento názor sdílí také a nelze jim to zazlívat. Nemají šanci se dozvědět pravdivé informace, a to platí i o Tchaj-wanu nebo sporných ostrovech ve Východočínském a Jihočínském moři. Každodenní masáž vládních médií, zásahy cenzorů i státem živený nacionalismus přinášejí ovoce.
A i když se navíc drtivá většina obyvatel nejlidnatější země světa o dodržování lidských práv či náboženských svobod nezajímá, je komunistická strana ze současného vývoje v arabských zemích nervózní. A hrozbu pro ně představují i vysokoškolsky vzdělaní lidé, proto je nezbytné ovládat i jejich mysl.
O autorovi| ROBERT MIKOLÁŠ, zpravodaj Českého rozhlasu v Číně
